“Milé děti, jsem zamilovaná a milovaná. Jsem šťastná, takže mi nic nevyčítejte,” píše svým dětem Marta. Děti mají pocit, že zradila jejich otce

Paní Marta prožila velkou lásku se svým manželem Janem, byli spolu téměř 35 let, od dvaceti byli prakticky nerozluční. Vychovali dvě děti a měli se společně těšit z vnoučat a důchodu. Jenže pan Jan onemocněl a po roce marného boje s nemocí zemřel. Paní Marta s ním byla do poslední chvíle a dlouho se s jeho smrtí nemohla smířit. Po pár letech potkala Adama a zamilovala se znovu. Jenže jejím dětem se to nelíbí. Mají pocit, že to mohou ovlivnit a snaží se svou maminku až nevhodně "usměrňovat". Paní Marta jim proto napsala jasný dopis.

Milé děti,

jsem zamilovaná a milovaná. Smiřte se s tím! Jsem šťastná, takže mi nic nevyčítejte. Nedělám nic, za co bych se měla stydět. Musíte se s tím smířit a respektovat mé rozhodnutí a mou volbu. Nebudu se vám zpovídat a ani vám hlásit, co a jak. Je to můj život a já ho budu žít tak, jak chci. Toužím být ještě v životě šťastná a momentálně jsem. S Adamem jsme se seznámili nečekaně, neplánovala jsem se už zamilovat, ale je to krásné, příjemné a mám pocit, jako by mi bylo znovu dvacet. Rozhodně se za své city nebudu nikomu omlouvat, ani vám. Doufala jsem, že mi to budete přát, ale bohužel jsem se ve vás spletla.

Láska mého života

Nemusíte se bát, váš táta pro mě byl a vždy bude láska mého života. Pětatřicet let života jen tak nevymažu a ani bych to nechtěla. Zažili jsme spolu chvíle hezké i smutné, lehké i těžké. Vždy jsme na vše byli dva a to bylo to nejlepší. Nikdy jsem neměla pocit, že jsem na něco sama. Pomáhal mi s vámi, trávili jsme čas na dovolených, spolu jako rodina. Měli jste hezké dětství, věřím, že jsme vás dobře vychovali a to je pro mě základ. Byl to dobrý manžel a skvělý táta. Když onemocněl, ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych se o něj nepostarala. Chtěla jsem s ním být do posledního dechu, a to se mi také povedlo a splnilo. Držela jsem ho za ruku a mohl tedy odejít v poklidu a tak, jak sám chtěl. Jsem za to nesmírně vděčná.

Ztráta a smutek

Nemohla jsem se s jeho předčasným odchodem smířit. Byli jsme spolu celý život a najednou bylo doma prázdno. Nikde nikdo. Byla jsem dlouho smutná, ale pak mě moje kamarádka vytáhla do jejího klubu seniorů. Nechtělo se mi tam, vůbec ne. Jenže i vy, děti, jste mi říkaly, že mám jít mezi lidi. Tak jsem šla. A potkala Adama. Byl milý a první, kterého jsem vnímala jako muže, který se mi líbil, po ztrátě vašeho táty. Nechtěla jsem však na něj takto myslet. Pomalu a postupně se z nás stali přátelé, kteří se potkávali v klubu pravidelně. Hráli jsme karty, deskové hry a v klubu chodili na výlety. I s ostatními, samozřejmě.

Zamilovala jsem se

Když mě pozval na kávu mimo klub, byla jsem trochu překvapená. Bavili jsme se, rozuměli si a já jsem se postupně zamilovala. Láska přišla nečekaně, je krásná a užívám si všechno, co ještě přijde. Nemusíte se bát, nebudu se už vdávat, nechci si k sobě Adama nastěhovat. Chci se s ním vídat, chodit na kávu, občas společně večeřet, jen na výlet nebo si s dalšími kamarády v hospůdce dát jedno víno a vzpomínat na to, jak jsme byli mladí. S Adamem mluvím hodně o vašem tátovi, on mi na oplátku povídá o své manželce. Máme podobný osud, oba jsme přišli o své milované partnery. 

Děti moje, prosím nechte nás být. Smiřte se s tím, že se máme rádi. Vždyť je to hezké mít někoho, kdo vás má rád, být s někým, kdo se na vás dívá tak, že si připadáte hezky. Jsem stará, ale to neznamená, že mě nemůže mít nějaký muž rád. Cítím se šťastná, mám chuť do života. Nebuďte sobečtí a dopřejte mi to. Zasloužím si být spokojená.

Vaše máma

Nejlepší odpověď na situaci paní Marty nám poskytla generální ředitelka společnosti Relationships Australia, doktorka Elisabeth Shaw a klinická psycholožka Nasreen Yasinová:

"Je samozřejmé, že pozorování rodičů, kteří se dali dohromady s někým novým, může mít obrovský dopad - a to v jakémkoli věku. Pokud jste dítě, může pro vás být vyhlídka na život s novým nevlastním rodičem obtížnou adaptací. Ale co se stane, když jste dospělí? Bez ohledu na to, kolik je vám let, to může být „šok“ a může to změnit dynamiku vaší rodiny. Důležitým prvním krokem je pochopení vlastní reakce. Překvapení, které přichází s opětovným partnerstvím rodičů, může být způsobeno také vašimi předsudky - například tím, že rodič v určitém věku by neměl mít zájem o randění nebo by se měl soustředit na své děti a vnoučata. Vzhledem k těmto normám, podle kterých jsou starší lidé méně sexuální bytosti, je konfrontace s tím, že váš rodič chodí s někým jiným, a že vystupuje z role, ve které jste ho měli zafixovaného.".

"Pokud vám zemřel druhý biologický rodič, můžete se cítit na nového partnera naštvaní, což je často maskovací emoce pro pocit ztráty nebo smutku. Nový partner vám může připadat jako poslední znamení, že váš druhý rodič opravdu, ale opravdu odešel. Můžete se také obávat, že váš rodič odchází příliš rychle, a mít silný pocit, jak dlouhé by mělo být období truchlení. I když se vaši rodiče rozvedli, pocity zrady mohou být běžné. V každém věku můžeme stále doufat, že se naši rodiče dají znovu dohromady, a cítit pouto věrnosti. Pokud se jednomu z rodičů v životě příliš nedaří a s nikým se nesetkal... vidět jednoho z rodičů, jak se docela radostně posouvá dál, zatímco ten druhý má problémy, může vyvolat složité pocity. Dospělé děti se často cítí zatíženy povinností skrývat tajemství nového partnera, což může být nepříjemné."

"Než přistoupíte k rozhovoru s rodičem, je důležité zpracovat vlastní emoce: Jste prostě žárliví, nebo nejistí? Máte pocit opuštěnosti? Nebo jde ve skutečnosti o skutečnou starost o vašeho rodiče? Ačkoli se problémy s hranicemi budou v každém vztahu lišit, v určitých životních fázích existují univerzální témata. Mohli byste se zamyslet nad tím, zda vaše reakce není způsobena určitými stereotypy a normami. Zkuste se znovu přizpůsobit této nové kapitole v životě vašich rodičů a zajímat se o ně. Dalším krokem je podle ní upřímnost k vlastním pocitům. Je v pořádku stát si za svými hranicemi. Například pokud váš rodič touží přivést svého nového partnera na rodinnou akci, ale vy máte pocit, že to vyvolá napětí, mohli byste se podle toho dohodnout, kde se budete cítit pohodlně a bezpečně."

Paní Marta se zamilovala podruhé v životě. Cítí se šťastná, ale její děti to neumí skousnout. Vyčítají jí, že zapomněla na jejich otce. Jenže to není pravda. Udělala paní Marta správně, když si dovolila znovu být šťastná? Nebo je na lásku v tomto věku už pozdě?

Přečtěte si také dopis paní Dominiky, která se chce o svou maminku postarat, ale nebude to dělat tak, jak jí ona sama nařídí.