“Našel mě syn, o kterém jsem nevěděl, a moje žena je naštvaná,” píše Michal. Ze syna je nadšený a chce ho vídat, manželka má ale strach

Pan Michal (47 let) žil svůj život tak, jak sám chtěl. Měl kolem sebe spoustu kamarádů i kamarádek. Chodil se ženami nezávazně, dokud nepoznal svou současnou ženu, Nikolu. Ta ho změnila. Chodili spolu dva roky, vzali se a přišly děti. Začali spolu klasický rodinný život. Michal se v něm našel a byl spokojený. Jenže jednou mu na dveře zaklepal mladý šestnáctiletý kluk s tím, že je to jeho syn. Nejdřív nechtěl věřit, ale test otcovství nelže. A jeho žena to nenese úplně dobře.

Svobodný život

Žil jsem v mládí dost nezávazně. Přítelkyně jsem opouštěl po několika týdnech a nacházel nové. Neměl jsem problém žít naplno. Neplánoval jsem se usadit a začít se starat o děti. Svou třicítku jsem oslavil velkolepě, velkou party, kde nebyla nouze o jídlo, pití a zábavu. Když jsem v neděli odpoledne jel domů autobusem, potkal jsem ženu svého života. Svou současnou manželku, která se smála mému kocovinovému stavu, dobírala si mě a vystoupila na zastávce se mnou. Vymámil jsem z ní telefonní číslo a druhý den si s ní domluvil rande. Do dvou let jsme byli manželé, postupně se nám narodily děti, přestěhovali jsme se do většího. Život plynul krásně a spokojeně dál. Až do jednoho dne.

Jsem váš syn

Zazvonil u našich dveří, otevřela mu manželka a hned mě volala. Přišel jsem a netušil, že se moje rodinná pohoda změní v jedné sekundě, jako mávnutím kouzelného proutku. Prý je můj syn. Nechtěl jsem tomu věřit. Když vyslovil jméno své mámy, zarazil jsem se. S tou jsem se naposledy viděl na své oslavě třicetin. Zatrnulo mi, sedělo by to. Pozval jsem ho dál, mluvili jsme. Chtěl jsem test otcovství a on mi ho ukázal. A ano, jsem otec! 

Mojí ženu to přirozeně šokovalo a nevěděla, jak to přijmout. Spojil jsem se i s matkou nově nalezeného syna a ptal se proč. Proč mi to neřekla? Nechápal jsem. Doma je teď hustá atmosféra. Chci syna vídat, je to moje krev a roky jsem o něm nevěděl. Moje manželka není nadšená. Nevím, jak dál. Co mám dělat? Měla by přece pochopit, že jsem o jeho existenci neměl ani tušení, ale teď ho mám. A jsem rád, je to přece můj syn, i když s jeho matku nejsem ve styku.

Nejlepší odpověď na situaci pana Michala má psycholožka Lori Gottlieb

Přijetí nových členů rodiny do stávajícího systému je komplikované pro každou zúčastněnou osobu. A protože se váš dopis zaměřuje na nepohodlí vaší ženy, zvažte její pohled. To, co vaše žena může prožívat, má dvě vrstvy. Za prvé, stejně jako vy, se přizpůsobuje nové a nečekané realitě. Nejen, že zdědí nemanželského syna svého manžela, ale jaksi nepřímo k tomu patří i bývalý partner svého manžela. A to může být náročné pro jakýkoli vztah. A ještě k tomu byla vaše žena jaksi zbavena svobody volby, která přichází s vědomím, kdyby bývalý partner i syn byli už od začátku součástí "balíčku".

Kdyby měla vaše žena tyto informace k dispozici předtím, než jste se rozhodli pro svatbu, měla by možnost přijmout (nebo nepřijmout) lidi, se kterými jste přišli do jejího života. Existence vašeho syna byla pro vás samozřejmě také novinkou, ale budete muset počítat s různými emocionálními reakcemi na tuto zprávu. Zatímco jste například cítili vinu a hněv související s tím, že jste o něm dříve nevěděli, spolu se závratěmi radosti a vděčností za možnosti, které před vámi leží, vaše žena může cítit směs vzrušení z vás, a zároveň úzkosti z toho, jak tito noví lidé ovlivní její manželství a vaše vztahy s dětmi, které máte spolu. Dejte jí čas, ale vše s ní podrobně proberte. Jak se chcete se synem vídat, co to bude znamenat, jak ho začlenit do rodiny. Ujistěte ji, že to neovlivní vaše vztahy s vašimi společnými dětmi, ani s ní. Třeba si nakonec všechno sedne a všichni budou spokojení.

Co by měl pan Michal dělat? Jak se k celé situaci postavit a najít zlatou střední cestu? Co byste dělali na jeho místě vy? Přečtěte si také příběh paní Eleny, která dělá pro rodinu první poslední, ale nikdo to neocení.