Paní Milena se vdávala velmi mladá. Manželství nebylo promyšlené, zjistila, že je těhotná, a tehdy se to tak dělalo. Časem zjistila, že si s manželem nemá co říct. Nemilovali se a bylo to spíš vše jen kvůli rodině. Jenže i takové manželství se časem znechutí.
Když se domluvili, že se rozvedou, ulevilo se jim. Jasně si řekli, že to není ničí vina, prostě se k sobě jen nehodí. Rozešli se civilizovaně, jako dva dospělí lidé, kteří navíc mají závazky v podobě dětí.
Paní Milena do dalšího vztahu nespěchala. Když se objevil muž, který se jí líbil, brala vše velmi pozvolna. Nechtěla, aby se opakovalo minulé manželství. A navíc, nemusela nikam spěchat. Užívala si zájem a propukající lásku.
Poté, co se vdala, se začal současný manžel vymezovat vůči její rodině. Nikdy nebyl z těch, který by je miloval a užíval si návštěvy, ale před svatbou se snažil být korektní a slušný. Po svatbě se to zlomilo.
Jak se má paní Milena s touto situací vyrovnat? Její rodině nadává její druhý muž do blbců, póvlu a podobně. Má svou rodinu ráda, takže má se jí zastat jí a jít proti manželovi? Nebo jít proti rodině a zastat se manžela?