“Mami, vím že chceš, abych se o tebe starala, ale já nechci,” píše v dopise Nela. Děti nemá, ale ví, že by to nezvládla

Dopis, který asi nikdy neodešle, píše své mamince slečna Nela. Mají spolu hezký vztah, navštěvují se a jsou spolu tak často, jak jim to jejich čas dovoluje. Přesto se slečna Nela bojí toho, až její maminka bude potřebovat pomoc a péči. A ta doba se, bohužel, již přiblížila. Maminka automaticky počítá s tím, že se o ni bude dcera starat. Je to její povinnost? Slečna Nela se o mámu starat nechce.

Mami,

vím, že si tenhle dopis nikdy nepřečteš. Nepošlu ho. Slouží mi jako prostředek, abych se z toho všeho vypsala. Vím, že si přeješ a chceš, abych se o tebe starala, až to budeš potřebovat. Vždycky jsem toto téma odmítala řešit, přišlo mi vzdálené, ale bohužel, čas je neúprosný. A já už dlouhé roky vím, že se o tebe starat nechci. Není to nic osobního, mám tě pořád moc ráda, jsi moje milovaná maminka, ale prostě nechci převzít otěže péče. Nechci být ta, která tě bude krmit, převlékat, možná později i přebalovat. Vím, jak umíral táta, bylo to těžké a složité. Pečovala jsi o něj, ale viděla jsem, kolik ti to bralo síly. Váš vztah se tehdy velmi změnil a já nechci, aby to tak bylo i u nás.

Chci mámu, ne dítě

Nemůžu mít děti, příroda to prostě tak zařídila. Nedá se s tím nic dělat. Hodně mě to bolelo a trvalo mi dlouho se s tím smířit. Vím, že to byla rána i pro tebe, chtěla jsi mít vnoučata. Já chtěla děti. Nevyšlo to, musely jsme se obě podle toho zařídit a je to pořád bolavé. Ale přírodu neovlivníme. Zaměřila jsem se na práci, snažím se pomáhat i tam, kde to má smysl. Myslím si, že žiju šťastný život. A to je právě to: Určitě nechci měnit tuto skutečnost. Možná jsem pro někoho zlá, špatná nebo sobecká dcera. Jenže já chci mít svou mámu. Tu, která mi foukala rozbitá kolena, později zlomené srdce. Mámu, která tady pro mě bude. Ne dítě, které budu muset krmit, přebalovat a které mi bude odporovat.

Budu ti pomáhat

Není to tak, že až přijde čas, kdy se o sebe už nepostaráš, nechám tě na holičkách. Vymyslíme spolu to nejlepší řešení. Pečovatelka, domov s pečovatelskou službou, domov důchodců, cokoliv, co půjde. Budu za tebou chodit pořád stejně, možná i víc. Budu si tě brát na Vánoce, občas na víkendy. Nebude to vůbec tak, že bych tě přestala mít ráda. To ne. Jen nezvládnu péči o tebe a ani nechci. Nechci změnit svůj život, nechci změnit práci, nemít čas na sebe, manžela a přátelé. Zní to sobecky? Možná ano. Nemyslím si ale, že bych to opravdu dlouhodobě a dobře zvládala.

Chci být dobrá dcera

Chci ti být dobrou dcerou, zpříjemnit ti stáří a dobu, kdy se o sebe už nepostaráš, ale tím, že budu s tebou celý den a budu o tebe pečovat a vše zařizovat, to neudělám. Pamatuji si na tátu, nechci to zažít. Promiň, mami. Možná tě zklamu, možná tohle nechceš a nečekáš. Vím to. Možná to pochopíš. Kdoví. Bojím se doby, kdy to nastane. Moc se bojím. Snad to vyřešíme tak, že budeme spokojené obě dvě.

S láskou

Nela

Slečna Nela před sebou určitě neměla lehké rozhodnutí. Momentálně to vidí tak, že až nastane doba, kdy se bude muset o svou maminku starat, chce využít služeb profesionálů. Nechce o svou maminku pečovat denně sama, protože má pocit, že to nezvládne a nechce měnit celý svůj život. Jak situaci řešit? Co byste dělali na jejím místě vy?

Přečtěte si také příběh paní Terezy, kterou zklamal její manžel. Ublížil jí a ona nyní musí začít od začátku.