Poradna: S našima se to nedá vydržet, mám z nich stažený žaludek. Jitka (33)

Příběh Jitky: když mám jet za rodiči na víkend, několik dnů předem už mám stažený žaludek. Jako bych u nich nebyla sama sebou, mámě se stále něco nelíbí, momentálně jak vychovávám svou dceru, táta se chová, jako bychom tam ani nebyli. Mám naštěstí hodného muže, snaží se mě předem uklidnit, ale před nimi se mě nikdy nezastane, je to prý naše věc. Jenomže já se cítím špatně, když se ozvu, máma mě jako vždy uargumentuje s tím, že ona ví, jak to chodí a taky říká, že to s námi myslí dobře.

Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.

Jako děti se neumíme bránit. Jako dospělí můžeme atakům a manipulaci čelit, a to nejen vůči rodičům, ale i vůči lidem obecně. Svým postojem a rozhodnutím. Tím může být přímá konfrontace i přerušení kontaktu, pokud to nelze jinak. Nejlepší je zlatá střední cesta, tou je vzájemný respekt a cesta smíru.

Nejčastější stížnosti dětí

S mámou (tátou) se nedá mluvit, nechápou mě, nerespektují, co říkám, stále mě nebo mé blízké kritizují, myslí si, že jejich názor je nejlepší, protože jsou starší a zkušenější, nesnesou odpor, vyčítají mi, že se jim málo věnuji.

Nejčastější stížnosti rodičů

Ničeho si neváží, obětovali jsme se, myslí si, že vše je samozřejmostí, přijedou, jen když něco potřebují, navštěvují nás málo, jsou stále na mobilech, nevnímají, co říkáme. Kdyby nás poslechli, vedlo by se jim lépe.

Snadné to nemá ani jedna strana. Dva generačně jiné světy budou vždy jiné, ale pokud je vůle věci změnit k lepšímu, většinou to možné je. Hodně je to o nás samotných, někdy se musíme dokázat vymezit, někdy naopak přizpůsobit.

Důležité je pochopit, proč nefunguje komunikace a vztahy v širší rodině. Pomáhá, když víme, jak žili rodiče, jaké měli oni v dětství.

Co můžete dělat, abyste se vy i rodiče cítili lépe

• Věnujte svým rodičům čas, pokud je to možné. Sami budete jednou rodiči a budete rádi za každý kontakt s dětmi.
• Berte jejich připomínky s nadhledem. Často si nemyslí, že vás kritizují, ale že vám dobře radí.
• Řekněte jim otevřeně, co se vám nelíbí nebo s čím nesouhlasíte. Myslet si, že oni to ví nebo vidí, nefunguje. Pokud něco chci, musím to dokázat nahlas říci. Postavit se za sebe, partnera nebo dítě.
• Respektujte jejich svět, který nebyl tak výrazně založený na informačních technologiích. Velmi jim vadí, když máte často sluchátka na uších nebo mobil v ruce.
• Myslete na to, že mají právo dělat chyby, stejně jako vy.

Proč brát rodiče takové, jaké jsou

• Protože když obstojíte ve vztazích s rodiči vy, zvládnou jednou vaše děti udržovat dobrý vztah k vám.
• Protože když přijmete své rodiče takové, jaké jsou, uděláte velký posun ve svém sebevědomí - jen ze zdravých nebo uzdravených kořenů může vyrůst silný strom, který má zdravé a silné větve.
• Protože když se dokážete oprostit od křivd, které vnímáte a vracíte se k nim, byť jen v myšlenkách, velmi se vám uleví.

Myslete na ně s laskavostí, ať se stalo cokoli. Jinak to neuměli a čas vrátit nelze. Můžete vztah k nim postavit na lhostejnosti, můžete si dovolit prohlásit, že jim některé věci nechcete nebo nedokážete odpustit. Přestat se stýkat. Je to vaše volba a máte na to plné právo. Zkuste se na problémy s nimi dívat ale i z jiného úhlu pohledu. Co když je jedním z vašich úkolů pochopit smysl toho, proč jste se narodili právě jim? Co když jste dostali cennou životní zkušenost, se kterou máte smysluplně naložit? Poučit se z toho a neopakovat stejné chyby? Na to, čím jste prošli, nahlížet s pokorou a smířením?

Pokud jste odhodlaní odhodit zátěž minulosti, zbavit se pocitů křivdy, viny, lítosti, existuje cesta, jak z toho ven. Emoční zranění lze uzdravit díky přijetí a

odpuštění. Ale pozor! Přijmout musíte i sami sebe – své pocity provinění, své slabiny a svou (domnělou) nedokonalost. Jste jedinečnou osobností, schopnou života v radosti a lásce nezávisle na tom, co jste kdysi zažili. Stejně jako leknín, který vzešel z kalné vody a jehož květ na hladině je čistý a září…