Na začátku vztahu bývá vše zalité sluncem, kdy každý vidíme na tom druhém jen to dobré. Později se takzvané růžové brýle sundají a najednou vidíte realitu. A může přijít těžký pád. Vlaďka si po rozvodu našla partnera, který byl opakem jejího manžela. A to doslova. Projevil se jako velký buran, který nešel pro sprosté slovo daleko.
Stydím se, koho jsem si to našla. Prvního půlroku jsem neviděla, co za burana se mi vloudilo do života. Na začátku mi přišlo, že je Tomáš milý a pozorný. Nosil mi květiny, dárečky, podnikali jsme výlety do přírody, do kina a podobně. Všechno to, co mi chybělo v manželství, mi vynahrazoval. Poučená z chyb v manželství jsem ho do ničeho nenutila, popravdě mi vyhovovalo, když jsme se tu a tam scházeli. Každý měl to své a tím jsme si byli vzácnější. První náznaky, které jsem vytrvale ignorovala, přišly asi po třech měsících. V restauraci seřval číšníka, který mu místo hranolek přinesl brambory. Chyba se stát může, ale on na něj snad pět minut ječel a pak ho shazoval tím, že snad není tak těžké zapamatovat si, co host chce. To prý zvládne i cvičená opice.
Od té doby se to začalo stupňovat, nebo jsem si toho začala všímat? Nevím. Asi ano. Neustále nahlas krká i ve společnosti a ještě se tomu směje, zatímco já se za něj stydím. Všem vnucuje své názory, nadává na politiku, ceny v obchodech, na šéfa v práci, na lidi okolo sebe. Nic mu není dost dobré. Dceru, která nás pozvala k sobě domů na kolaudaci, když se odstěhovala do svého prvního samostatného bydlení, setřel tím, že uvařila podprůměrně a určitě zůstane stará panna, který chlap by chtěl doma takovou nešiku. To už jsem vybuchla a poprvé jsme se pohádali. Takhle s mými dětmi mluvit rozhodně nebude.
Prý jsem zbytečně přecitlivělá, on je jenom upřímný. Navíc mi začíná vadit jeho mluva. Za každým druhým slovem musí být něco sprostého. Nejsem žádná citlivka, občas mi taky něco sprostějšího ujede, komu ne, ale on mluví opravdu jako dlaždič. Je to hrůza, hlavně když jsme někde ve společnosti. Stydím se za něj, omlouvám se za něj a mám chuť se s ním rozejít. Párkrát jsme se pohádali a já si říkám, jestli mi za to stojí. Asi nestojí. Jenže mám strach, že když se s ním rozejdu, tak mě seřve stejně, jako číšníka v restauraci. Dá se to udělat nějak bezbolestně, aby to pochopil?
Z vyprávění Vlaďky mi přijde důležité, že si je vědoma toho, co je pro ni nepřijatelné, a že je ochotna postavit se za sebe a své blízké. Vztahy nám mohou poskytnout útěchu, společnost a radost, ale také nás mohou postavit před výzvy, které testují naše hranice a naši schopnost zůstat věrni sami sobě. Tomášovo chování, jak popisuje Vlaďka, vyvolává otázky o respektu, empatii a vzájemném porozumění, které jsou klíčové pro jakýkoliv vztah. V první řadě je důležité si ujasnit, co od vztahu očekáváme a co jsme schopni tolerovat. Její popis naznačuje, že Tomášovo chování již překročilo hranice a způsobuje emocionální nepohodu.
To je jasný signál, že je čas zvážit, jak dál. Komunikace je klíčová, ačkoli může být těžké otevřeně mluvit o tom, co nás trápí, zejména pokud máte strach z možné reakce. Naše obavy by ale neměly být překážkou hledání lepšího a zdravějšího života. Musíme umět stavět se jim čelem, protože únik před nimi vede pouze k dalšímu utrpení. Upřímný a klidný rozhovor o tom, jak se cítíme a co potřebujete od vztahu, může pomoci objasnit situaci. Vlaďka možná zjistí, že Tomáš je ochoten pracovat na svém chování, nebo to pro ni může být potvrzením, že je čas jít dál.
Pokud se Vlaďka rozhodne vztah ukončit, je důležité to udělat s důstojností a respektem k sobě i k Tomášovi. Může být užitečné:
1) Vybrat vhodnou dobu a místo pro rozhovor, kde se budou oba cítit bezpečně.
2) Vyjádřit se jasně a upřímně, ale s laskavostí. Místo viny se soustředit na své pocity a potřeby.
3) Stanovit jasné hranice a být pevní v rozhodnutí.
4) Připravit se na různé reakce a mít plán, jak postupovat dál, ať už se setkáte s porozuměním, nebo s odporem.
Máme právo být šťastní a cítit se v bezpečí ve svých vztazích. Pokud vám vztah přináší více bolesti než radosti, je to silný indikátor, že je čas přehodnotit, co pro vás znamená. Nikdy není snadné ukončit vztah, ale někdy je to nejzdravější krok, který můžeme udělat pro sebe a pro naše blaho.
Psycholog, psychoterapeut a zakladatel portálu Terapie.cz, který zkracuje lidem cestu ke správnému psychoterapeutovi. Se svými klienty nejčastěji řeší problémy v rodině nebo vztazích, úzkosti, deprese či pocity vyhoření. Soustředí se i na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti nebo překonávání obtížných životních situací.
Autorský text zpracovaný podle příběhu, který do redakce poslala čtenářka Vlaďka O.
