V těchto obdobích obvykle v životech mnoha lidí přichází doba rekapitulace. Svůj život prožívají víc pod tlakem, výzvou a určitými očekáváními, která se více či méně naplňují. Proč je toto období života pro někoho těžší a jak se v těchto obdobích žije?
Svůj život, minimálně v prvních letech života, neovlivníte. Vyrůstáte v určitém prostředí, které vás formuje, předává vám určitý vzorec chování. A podle mnoha odborníků to, zda žijete v traumatizovaném prostředí, především v prostředí, které se vyvíjí ve vztahové trauma, má vliv na to, jak prožíváte tato životní období.
Pozadí vztahového traumatu může být například v kontextu mocensky nevyváženého a dysfunkčního vztahu. Odborníci, Anna Wrightová mezi nimi, to přirovnávají ke stavbě domu. Když vyrůstá dítě v pozitivním prostředím, které ho formuje, staví si pevné a odolné základy domu. To je zdravý a stabilní psychologický základ. Dítě má o sobě, druhých i světě převážně funkční přesvědčení. Postaví tedy pevné základy, na kterých dál mohou stavět. Ti, kteří pochází z prostředí vztahového traumatu staví de facto jednopatrový dům, který nemá prakticky žádné nebo jen velmi chatrné základy. A když se na nich bude stavět dál, jednoho dne se celý dům zhroutí.
Nežádoucí přesvědčení o sobě a druhých okolo sebe (nezasloužím si, aby mě kdokoliv miloval, nevěřím, že mě partner/ka miluje, nikomu nelze věřit, všichni mě opustí, musím být ve střehu, všichni se snaží mi ublížit…).
Nežádoucí chování k vyrovnání se s negativními pocity (strach, osamělost, zranitelnost a z něj pramenící problémy s návykovými látkami, poruchy příjmu potravy, bulimie a podobně..).
Nežádoucí emoční vyjadřování (neschopnost/neochota sdílet své emoce s druhými, nekontrolovatelné výbuchy vzteku, nedostatek empatie, citu…).
Toto období bývá většinou doba, kdy si lidé chybný základ uvědomují. Mladý člověk vyrůstá, dospívá a snaží se o to, aby svůj dům postavil, je jedno, na jakém základu. Zatím vše drží a praskliny v základu přehlíží nebo necítí. V této fázi života nejste plně funkční ve společnosti - podporují vás rodiče, prarodiče, byť nefunkční, instituce a podobně. Ve věku 30 - 40 let je to již zcela ve vaší režii a odpovědnosti a přichází tak spouštěče, které vysílají první signály o tom, že může být něco špatně.
I když jsou základy stavby domu nekvalitní, vždycky je tu jistá šance se k nim vrátit, pracovat na nich a za pomoci řemeslníků je opravit nebo minimálně dostat do stavu, kdy na ně můžete pokládat další patra domu. A funguje to také v životě. Za pomoci psychoterapie se postupně vracíte k životním traumatům, chybám, křivdám a napravujete škody. Chce to hodně odhodlání, času a také práce. Není to však nereálné. Šance totiž existuje vždycky.
Psychology Today
