10 důvodů, proč žijí Japonci déle

1. Vaří jinak

Japonské vaření obnáší hodně vaření v páře, grilování, grilování na pánvi, restování, pomalého vaření a fermentování. Mají ve zvyku udělat alespoň jednu misku polévky a obvykle servírují jídlo na více malých talířích. Lépe se tak propojuje zelenina s rybou, spoustu vlákniny přijímají z rýže a fazolí.

2. Jídelníček samá zelenina

„V Japonsku se jí velké množství rýže, zeleniny a ryb – zpravidla v tomto pořadí,“ uvádí Petr Patočka z firmy Čajová květina. Pověstná japonská posedlost sójou a mořskými řasami má za následek, že netrpí nedostatkem vitaminů, minerálů a užitečných fytochemikálií. Je však nutno podotknout, že od 19. století dochází k nárůstu nezdravých západních návyků – ve strouhance a těstíčcích obalovaná a smažená masa, bílé pečivo, rafinované cukry a hojné množství sladkostí.

3. Pití čaje je silný zvyk

V Japonsku je ohromná kultura pití čaje – a kvalitní japonský čaj obsahuje daleko více antioxidantů než káva. To platí zejména pro japonskou čajovou specialitu: matcha (u nás ho koupíte například zde). Jedná se o čaj v podobě jemného prášku, který je vyroben z mladých lístků vypěstovaných speciálně pro zvýšení obsahu chlorofylu a antioxidantů tím, že se zakryjí před slunečním zářením.

4. Vaří z čerstvých surovin

Vše musí být čerstvé a sezonní. Jelikož je Japonsko relativně malé souostroví s velkým množstvím orné půdy, suroviny necestují daleko, než se dostanou do lidských úst. A to lze říci o japonské zelenině stejně, jako to lze říci o jejich rybách a obilí. „Na japonských trzích není jídlo datováno – dostane se k vám totiž do půl hodiny,“ uvádí autorka knihy Japanese Women Don’t Get Old or Fat (Japonky nestárnou ani netloustnou).

5. Dávají menší porce

Kontrola porce je tradiční součást japonské kuchyně. Pokrmy se konzumují z malého talíře nebo rýžové misky, které se nikdy nenaplní zcela. „V Okinawě místní připisují část své dlouhověkosti rčení: hara hachi bu, což znamená ‚jez jen do 80 % sytosti‘,“ uvádí místní zajímavost Petr Patočka.

ČTĚTE TAKÉ: Kimono, midisukně a dalších 6 kousků, které nesmějí chybět ve vašem letním šatníku

6. Téměř povinné návštěvy u doktora

Od 60. let 20. století má Japonsko povinný systém zdravotní péče, který spolyká pouze 8 % HDP (méně než polovina toho, co Amerika platí v současném systému), a zároveň jsou Japonci velmi zdraví. Průměrný Japonec navštíví svého lékaře více než dvanáctkrát ročně na celkové prohlídky, což je např. čtyřikrát častěji než v Americe.

7. Sedávají jen senioři

Součástí každodenního japonského života je náročné dojíždění – vstávat, zamířit na nádraží, čekat na vlak, stání ve vlaku, chůze z dalšího nádraží do práce a pokračovat dál v životě. Veřejná doprava je v Japonsku standard. Lidé skočí na kola a naskočí do vlaku – auto je považováno za luxus. Mnoho zaměstnanců pracuje vestoje. Dokonce i toalety bývají v Japonsku odlišné. I když existuje mnoho dostupných toalet západního stylu, na tradičních japonských toaletách se dřepí, což je prý vhodnější poloha pro střeva.

8. Dbají na čistotu

Japonci jsou posedlí čistotou a je to jen dobře. Jejich kulturní způsoby jsou z velké části založené na staleté tradici šintoismu, jehož značnou součástí je koncepce očisty. V Japonsku není neobvyklé se v létě koupat dvakrát denně. Veřejné lázně jsou běžnou záležitostí, předpisy a pravidla v nich jsou přísné.

9. Rozcvička je základ

V Japonsku mají rozcvičky dle vysílání v rozhlase, které se odehrávají v rozsáhlých skupinách každé ráno. Většina Japonců se účastní a je připraveno několik stupňů obtížnosti. Přínosy jsou zřejmé – zvýšená úroveň zdatnosti, bdělosti a energie, spolu s vyšší pružností a pozorností na pracovišti i ve škole.

10. Venku lépe než doma

Kromě pěší chůze prakticky kamkoli je japonským zvykem raději jíst venku s přáteli, než je pozvat dovnitř. Japonské obytné prostory jsou skromné, přičemž ceny v restauracích jsou relativně nízké – takže venkovní socializace je běžným jevem. „I když efekt trávení času s přáteli nebyl v rámci japonské dlouhověkosti testován, sociální soudržnost a přátelství jsou významné pro emocionální zdraví,“ míní Patočka.