Buddhistická moudra, která vám změní život k lepšímu: Přiznejte si, že nad životem nemáte kontrolu a zažijte odpoutání

Přiznejte si, že nad životem nemáte kontrolu

Možná jste jedni z těch, kteří musí mít vše perfektně zorganizované a když něco neběží jako po drátkách, okamžitě znervózní. Cílem těchto lidí je kontrolovat každičkou oblast života, leckdy i životů blízkých. Často se objevuje strach ze změny, který je převlečeným strachem z neznáma. Dle buddhistického učení je tato snaha čirým bláznostvím, které přináší více útrap než užitku. Jedná se o nesplnitelný cíl. Buddhistické učení praví, že je třeba připravit se na to, že náš život budou provázet změny, budou se měnit naše názory, postoje, vzhled, vztahy, okolí, prostředí...Buddhismus říká, že by si lidé měli přiznat, že nad pěti věcmi v životě nemají žádnou moc. Jsou jimi:

• Stárnutí – Nikdo z nás nebude věčně mladý. Je přirozené, že chceme vypadat co nejlépe, a tak se o sebe staráme. Avšak touha po zastavení času a chorobná posedlost mladistvým vzhledem nás ve výsledku šťastnými neudělá.

• Onemocnění – Říká se, že nemoc si nevybírá. Zdraví je to nejcennější, co máme, mnohdy si to neuvědomujeme, dokud o něj nepřijdeme.

• Smrt – V životě je jen jedna spravedlnost, a to ta, že nikdo z nás nebude žít věčně.

• Věci podléhají zkáze – Krása je pomíjivá věc, a tak je na ni třeba nahlížet.

• Vše je pomíjivé – Nic netrvá věčně, i když bychom si to mnohdy přáli.

Zažijte odpoutání

Buddha pravil: „Kořenem utrpení je připoutanost.“ Proto buddhisté praktikují tzv. odpoutání. To je nedílnou součástí této filozofie. Často tento princip bývá nepochopen. Rozhodně z vás nedělá sobce, který je netečný vůči druhým a nic si nebere k srdci. Typ odpoutanosti, o kterém se mluví v buddhistickém učení, má méně společného s tím, co vlastníte nebo na čem lpíte, oproti tomu, jak to „drží“ na vás. Mnohdy se bojíme něco opustit ne z důvodu, že by to bylo tak skvělé, ale protože máme jen prostý strach z toho, co si počneme bez toho. A tak radši trpíme, jsme nespokojení, a ustrneme na mrtvém bodě. Ve vztazích milovat odpoutaně znamená, že druhému dáváte svobodu. Není to tak, že vám byl daný člověk „ukradený“ a neměli jste o něj skutečný zájem. Jde o to, že si uvědomujete, že danou osobu nevlastníte (a ani ona vás). Naučení se odpoutanosti vám dovolí být skutečně svobodný a sám sebou.

Toto pravidlo platí i pro jiné věci. Vezměme si například dosažení vašich cílů. Mít ambice je dozajista naprosto v pořádku. Problém je v tom, že když dovolíme, aby nás naše ambice „vlastnily“, je to už nezdravé. Proto se říká, že si člověk má dávat menší cíle. Je to prevence vůči tomu, že budeme zklamaní z nenaplnění velkých cílů. Odpoutanost nám radí, abychom se neupínali ke svým cílům, o to větší hořkost pak můžeme pociťovat, když „selžeme“. Každá prohra nám však otevírá nové dveře a možnosti. Možná je za nimi ještě něco mnohem lepšího.

Zdroj: Medium