Indigové děti
S myšlenkou existence indigových dětí přišla v 70. letech Nancy Ann Tape, která působí jako parapsychložka a médium. Ta u některých dětí údajně začala pozorovat výrazně indigově modrou auru a od toho odvodila i název pro tuto skupinu dětí. Tuto barvu má i tzv. šestá čakra, která je spojována s intuicí a „vnitřním okem“. Začala se tímto fenoménem zabývat a své poznatky sepsala v knize Understanding Your Life Through Color. Na její práci pak navázali Lee Caroll a Jan Tober a napsali známou knihu Indigové děti. Podle nich jsou indigové děti naší budoucností a aura, která je obklopuje, je předurčuje k velkým věcem. Vyznačují se vysokou inteligencí, značnou kreativitou a mimořádně vyvinutou intuicí. Objevily se i domněnky, že tyto děti mají vylepšenou DNA, díky které jsou odolnější vůči respiračním nemocem a psychickému tlaku. Odlišný je také jejich postoj k autoritám, ty mají indigové děti tendenci zpochybňovat, nebudou je bezmyšlenkovitě poslouchat. Dalšími rysy indigových dětí jsou vysoké sebevědomí, uzavřenost, empatie, zpochybňování nařízení a silná vůle.