Kdyby byly všechny děti bezchybné, dokonalé a vzorné, měli bychom to rodičovství snad až příliš jednoduché. A tak se rodiče musejí občas popasovat s menším či větším zlozvykem, kterého se jejich ratolest ne a ne zbavit.
Na internetových diskuzích se to jen hemží nářky rodičů nad tím, že jejich dítě ještě neodložilo dudlík, spí v rodičovské posteli, neusne bez láhve mlíčka nebo se neustále houpe na židli, tahá za vlasy, dloube se v nosíku či tropí jiné nepřístojnosti, na které je buď už moc velké, nebo se ve společnosti nehodí, případně obojí naráz. A zoufalým maminkám a tátům se pak dostává nejrůznějších rad a návodů, jak se podobného zlozvyku zbavili jiní (kdysi) zoufalí rodiče.
Proč se to děje?
Špatný návyk nepřijde pro nic za nic. Platí tu jakýsi zákon akce a reakce. Spustit ho může jak zásadní změna v životě, tak zdánlivá banalita – od rozvodu rodičů přes narození sourozence až po to, že dítě nemá dostatek pozornosti, nebo jsme mu koupili novou postel a jemu se v ní jednoduše nelíbí. Z jeho pohledu prostě nemá optimální životní podmínky a dostává se do stresu a napětí, které potřebuje ventilovat. Takový dospělý se má, ten když je v nepohodě, jde si zaběhat, koupí si něco hezkého nebo se třeba jednoduše vykřičí, ale co si má počít to nebohé dítko?! Mrňous svoji nepohodu často neumí zpracovat jinak než tím, že se uchýlí ke zlozvyku, on tímto způsobem uvolní své napětí.
Neokřikovat!
Pokud na něj dospělí v tu chvíli začnou až příliš tlačit a okřikovat ho, dostávají se do začarovaného kruhu. Zpravidla tím jen zvyšují potomkovo napětí a zlozvyk nezmizí, naopak se může prohlubovat.
Psychologové v prvé řadě doporučují vysvětlit dítěti, proč je nevhodné, aby to či ono dělalo. Není ale třeba hned vyrukovat s pohrůžkou čertů, děsivých lékařských zákroků a upadnutí končetin či jiných částí těla. Můžete jemně poukázat na společenskou nevhodnost i na možné zdravotní následky (třeba špinavý palec v puse je možná slušný trénink imunity, ale také možný zdroj střevní infekce, vadného růstu chrupu a poničení nehtového lůžka).
Nic netrvá věčně
Dobrá zpráva je, že většina klasických dětských zlozvyků zpravidla dlouho před pubertou odezní. Žádný teenager se po ulici nepromenuje s dudlíkem ani si nebalí do batohu oblíbeného plyšáka. Některé „libůstky“ se však kluků a holek drží déle a čím dřív si je rodiče uvědomí a začnou pracovat na tom, aby se jich ratolest zbavila, tím dříve budou jen epizodou v čase minulém.
Sdílejte:
