Denisa Nesvačilová: Role si objednávám u vesmíru
Usměvavá, skromná a pokorná Denisa Nesvačilová (28) se při natáčení nebojí žádné výzvy. Divadlo ani film přitom původně dělat nechtěla. Nebýt osudového okamžiku, který ukončil její sportovní kariéru, přišli bychom o jeden z nadějných hereckých talentů.
Hodně jsme o vás teď slyšeli v souvislosti s komedií Přes prsty. Jaké bylo natáčení?
Natáčení bylo super, ale hektické, protože probíhalo během krátké doby, a náročné, protože jde o sportovní film. Byl to masakr, ale ráda na něj vzpomínám. Šlo o jedno z mých nejlepších natáčení.
Ve filmu hrajete plážovou volejbalistku. Ovládala jste beach volejbal už předtím?
Ne. Tedy myslela jsem si, že to umím. Stejně jako moje kolegyně z filmu petra Hřebíčková, která ho dokonce hrála pravidelně. až trenér nám vysvětlil, že takhle tedy opravdu ne. Kvůli filmu jsme trénovaly čtyři měsíce a bylo to objevné. Určitě chci beach hrát dál, i když nemám na sportování čas. Jen ve dvou běháte po docela velkém hřišti. Kdyby člověk hrál plážový volejbal půl roku každý den, bude mít super postavu.
Co tedy děláte pro postavu, abyste si ji udržela?
Nic. Vždycky jen to, co probíhá v rámci filmu, jinak nestíhám. Jediné, co pro svou postavu dělám, je to, že se snažím hlídat v jídle. Na cvičení nemám sílu ani vůli. Nacvičila jsem se v životě už dost.
No ano, vždyť jste měla být krasobruslařkou a pak gymnastkou. Kdo vás ke sportu nasměroval?
Maminka ze mě chtěla mít krasobruslařku, ale když jsem ve dvou letech neuměla stát na bruslích, doporučili jí pohybovou přípravku v rámci moderní gymnastiky. Chodilo se tam pětkrát šestkrát v týdnu, neexistovalo léto nebo volno. Jenže v 15 letech přišel úraz páteře a to pro mě byla konečná. Myslím, že úraz vznikl únavou materiálu, v patnácti už tělo není tak měkké jako v dětství. doma jsme o konci mojí sportovní kariéry moc nemluvili. Myslím, že rodiče byli zklamaní, protože jsem předtím měla velkou šanci to dotáhnout nej- výš, kam to jde. ale myslím, že teď jsou rádi, že se můžu hýbat a žiju normálně. Jistou dobu se totiž reálně řešilo, že budu na vozíku.
Naštěstí tedy úraz neměl trvalé následky. Nebo vás něco omezuje?
Neměla bych třeba dělat akrobacii. Jenže ta je předmětem na daMU, takže jsem ji provo- zovala tam i v rámci filmu. Jinak žádná extra omezení nemám.
Překonávání výzev při filmování je pro vás typické. Připadá mi, že se nebojíte ničeho, a když jdete do nějaké role, tak zásadně naplno. Je to tak?
Samozřejmě se bojím, ale v této branži musí být člověk drsoň. Nesmím fňukat, že se něčeho bojím! Když do toho nejdete naplno, nemáte šanci tady v Čechách v branži prorazit. Je tu velmi mnoho herců a málo projektů. Proto je potřeba se kousnout a nedávat znát, že se bojíte. ale já jsem v tomhle střelec. Když mi někdo řekne, že se mám třeba naučit plážový volejbal nebo dělat něco nebezpečného, v tu chvíli nedomýšlím, co to bude stát za úsilí a jak moc to bude náročné. Na všechno kývnu, a když to slíbím, tak najednou nemůžu říct, že ne.
Máte vysněnou roli nebo činnost, kterou byste si chtěla v rámci role vyzkoušet?
Pro mě je zatím vysněná role každá, protože toho za sebou ještě tolik nemám. Bavilo by mě naučit se v rámci role další sportovní činnost. Sporty mě moc baví. Jen by to nemusel být paragliding, protože se bojím výšek.
Když se bojíte výšek, jak jste zvládla roli akrobatky v romantickém filmu Miluji tě modře?
Neřekli mi, že budu tak vysoko a nebudu mít jištění. Zjistila jsem to až v den natáčení, a jak už jsem zmínila, to už prostě necouvnete...
...Celý rozhovor si přečtěte v listopadovém Světě ženy, který je právě v prodeji!
Sdílejte:
