Nikola je o dvacet let mladší. Neštve vás někdy, že set o právě v bulváru řešilo?
Já jsem ve svém životě potkal už tolik lidí a vztahů, kdy byli lidé daleko od sebe a fungovalo jim to perfektně. O věku to není. Možná ji by to mohlo jednou začít štvát, ale zatím se zdá, že je spokojená.
Čemu se spolu smějete?
Niki se směje mým vtipům. To jsem rád.
Hádáte se vůbec někdy?
Strašně. Do krve sice ne, ale když něco řešíme, je to hodně emotivní. Hlavně taková hádka vám všechno okamžitě vyčistí, nic nezůstává nevyřčeno pod povrchem. My máme prostě takovou kvartální italskou domácnost.
Z předchozího manželství máte dvě děti. Co na vaši přítelkyni říkaly?
To je pro mě strašně důležité. Kdyby nebyly v pohodě, myslím, že by to s Niki nikdy nepostoupilo dál. Já jsem si vždycky na tohle dával bacha a málokterou přítelkyni jsem dětem představil. Pro mě jsou děti, ačkoli už je jim dost let, pořád naprosto zásadní.
Zasahujete jim do života?
Vždy jsem obdivoval svou matku, která byla skvělá v tom, že mě nikdy od ničeho neodrazovala. Říkala: „Když to uděláš blbě, odneseš si to sám.“ Snažím se mít podobný přístup i ke svým dětem. Podporuju je v tom, co chtějí dělat, ale je to jejich život, nechávám je rozhodovat. Tlačit je do něčeho, je blbost, to je pak člověk nešťastný. Snažím se být jim k dispozici, nablízku, když potřebují vyslechnout, jinak je nechávám být. Hlavně se povedlo, že jsou obě vzdělané a sečtělé, a to je znamení, že mají svoje názory.
Jak vnímáte jejich generaci? Měnil byste s nimi?
Jsem z téhle generace nadšený. Jsem rád, že mají svůj názor a nenechají si rvát do hlavy něco, co jsme museli poslouchat my. Jen se trochu bojím, že historie se bude opakovat. Vidím spoustu nebezpečí. Ale to je nepřenosná informace, bohužel. Lidstvo je nepoučitelné.
Z čeho máte největší obavu?
Mám hrozný strach z té korektnosti, která vede jen ke svazáctví a komunismu.Vidím, že se vlády ujímají lidé, kterým nejde o myšlenku, ale o moc. Že se v Americe zakazují filmy, protože homosexuála nehraje homosexuál. Takhle to začíná. Ale nic se s tím nedá dělat, lidi si tím musejíprojít sami. Svět už bude patřit jim.
Mluvíte, jako byste byl starý…
Vždyť je mi pade! Už se zamýšlím nad tím, že mám před sebou tak nejproduktivnějších deset let a pak už bych měl vyklidit pozice. Když jsem byl mladý, říkal jsem si, že lidi, kterým je šedesát, už by měli jenom zdobit, ale neopruzovat svými názory. Já se snažím o symbiózu. Teď s MartinemFingerem v Činoheráku přebíráme vedení. Já jsem šéfrežisér, on umělecký šéf. Pořád jsme v divadle braní jako mladí, ale já říkám, že to tak není. Pomalu bychom to měli spíš začít předávat někomu dalšímu my.
Je vůbec komu něco předávat?
Ale ano, je. Doba se strašně rychle mění. Mladí pomalu přestávají mít o divadlo zájem. Kdysi byla cesta, jak se dostat do televize, jedině přes divadlo. Dneska je v něm jedině ten, koho to opravdu baví. Ale aspoň se to protřídí.