Baba Vanga nebo Nostradamus předpověděli světu pohromy a kastrofické scénáře, některé se vyplnily. Proč se uchylujeme k proroctví?

Proroctví, věštby a ezoterika jsou ve společnosti poměrně kontroverzní témata. Někteří z nás je milují, jiní je naopak nenávidí a rozčilují se nad nimi. Jedna věc je ale pro obě skupiny lidí společná - obě je čtou a nějakým způsobem je vnímají. Přinášíme Vám exkluzivní vyjádření psycholožky Charlotte Benátské, kde vysvětlí, proč se k proroctvím lidé uchylují a co jim po psychické stránce přináší.

K proroctvím se lidé uchylují již od Starověku

Asi není člověk, kterému by jméno Sibyla nic neříkalo. Již ve starověkém Řecku byly tyto ženy považovány za proroky a bylo naprosto obvyklé si chodit pro rady či výklady budoucnosti právě k nim. Nejenom v Řecku, ale i v dalších oblastech se praktikovaly různé věštecké praktiky. Například v Babylonii bylo zvykem věštit budoucnost ze zvířecích orgánů, především z těch ovčích.

Ve starověkém Egyptě zase bylo běžné vykládat sny na základě různých symbolů z historických mýtů. Méně známým způsobem výkladu budoucnosti je výklad z letu ptáků, který praktikovali především Římané. Nahlédnout do budoucnosti jsme chtěli odjakživa. A odjakživa mezi námi byli a jsou tací, kteří toho jsou, podle svých slov, schopni a je pouze na nás, zda jim uvěříme.

Nejznámější věštci současnosti

Faktem je, že v dnešní době je k proroctvím a různým výkladům budoucnosti spousta lidí velmi skeptických. Jedná se totiž o něco, co nelze nijak dokázat a neexistují žádná fakta. I přes to se ale velké množství proroctví různých věštců již vyplnilo. Asi nejznámějším jménem je Nostradamus, francouzský lékař a věštec žijící v 16. století. Ten předpověděl například zvolení Francoise Mitterranda francouzským prezidentem, nebo atentát na papeže Jana Pavla II.

Od nás už jistě znáte bulharskou věštkyni Babu Vangu, která žila ve 20. století. Během kruté bouře přišla o zrak, ale naopak prý nabyla věštecké schopnosti. Tato žena předpověděla spoustu katastrofických scénářů a stejně jako v Nostradamově případě se i zde několik proroctví již vyplnilo. Předpověděla například smrt princezny Diany, či rozpad Sovětského Svazu.

Proč věříme proroctvím podle psycholožky Ch. Benátské

„Lidé se odpradávna uchylovali k filozofování nad tématy, která přesahují rámec běžného racionálního myšlení. To, na co si nemohou sáhnout, čemu nerozumí a v důsledku toho někdy podlehnou strachu, dává prostor k leckdy rozporuplným teoriím. Záhady a tajemství mají vzrušující podtext, ale je třeba otevřeně říci, že často i ryze zábavný a komerční. Proroctví lidé čtou ze zvědavosti, ale i proto, že se zajímají o to, jak se události mohou vyvíjet. Nad úvahou typu „ co teď s námi nebo se mnou bude“ přemítá až na výjimky každá lidská bytost, protože vše kolem nás je v pohybu a události někdy naberou nečekaný spád. Pocit bezmoci vzbuzuje úzkost a obavy, je ale důležité nepodlehnout jim,” říká psycholžka Benátská.

Hledáme sami sebe

„Čelit životním překážkám, jít cestou odvahy a víry v tom smyslu, že věřím sobě a tomu, že situaci nějak zvládnu, by se mělo lidem vštěpovat už od raného věku, protože bezradní lidé jsou často zoufalí a zoufalí lidé dělají zoufalá rozhodnutí…Také umět pracovat se svými emocemi je klíčové. Pokud to neumím, nestydět se požádat o pomoc. Každý ji někdy potřebuje a je to v pořádku. Obecně je trendem tíhnout k „nadpřirozeným věcem“, a to ne proto, že by lidé byli naivní, ale proto, že v běžném pojetí života a v řešeních, která se jim předkládají, přestávají vidět smysl."

Máme osud v rukou my, nebo nadpřirozeno?

Na konec jejího vyjádření zmiňuje: „Žádného člověka od víry nezrazuji, pokud člověk nalezne rovnováhu
mezi ryze hmotným a nehmotným světem a zůstane sám sebou, ve své vlastní síle, není třeba se spiritualitě vyhýbat. Je to ale téma zcela mimo „věštění a proroctví.“ Učí mě rozeznat, kdy je nutné rozhodnout se racionálně, rychle, na základě zkušeností a kdy upřednostním intuici, nechám věcem volný průběh a do děje nezasahuji. Pokud budou lidé věřit, že si svou budoucnost dokáží ovlivnit, tedy tvořit sami, bude se tak dít…”