Blíží se druhý listopad, tedy svátek všech zesnulých. V naší zemi se tento den vzpomíná na ty, kteří už mezi námi nejsou. Dušičky s sebou nesou nejen sváteční náladu plnou vzpomínek, ale také nejrůznější strašidelné příběhy, které se opravdu staly. A na některé z nich se podíváme v tomto článku. A pokud jste fanoušci historek, ze kterých jde mráz po zádech, některá místa, na kterých se neuvěřitelné příběhy odehrály, můžete i navštívit.
Velhartice je obec nedaleko Klatov. Jihozápadně od Velhartic se nachází hřbitov, z nějž má člověk husí kůži. Ostatně, své o tom věděl už Karel Jaromír Erben, který se právě tímto místem inspiroval, když psal baladu Svatební košile ve sbírce Kytice.
Již při prvních krocích na hřbitov na vás padne zvláštní úzkost a podivná energie. Ani místní sem nechodí rádi, ačkoliv zde mají pohřbené své blízké. Místo se totiž ve své jihovýchodní části stalo kdysi dávno obřadem černé magie, jehož cílem bylo oživení mrtvého. Obřad byl prý úspěšný a negativní energie, která se při něm uvolnila, zůstala součástí hřbitova dodnes. Lidé citliví na různé paranormální energie dokonce tvrdí, že lze vystopovat přesné místo, kde umrlec přenesl svou milou přes hřbitovní zeď. A jakoby to nestačilo, vyjímá se zde ještě jeden velmi zvláštní úkaz. Na zděném štítu kostela sv. Máří Magdaleny se vyskytuje několik tmavých skvrn. Když se na ně podíváte pozorně, připomínají dívčí tvář. Skvrny se objevují pravidelně, ačkoliv byla zeď již několikrát přetřena. Někteří lidé věří, že tvář patří právě dívce unesené oživlým umrlcem.
V oblasti u Klatov ještě chvíli zůstaneme. V prostoru děkanského kostela Narození Panny Marie visí nad hlavním oltářem obraz, který přitahuje pozornost nejen věřících, ale i nadšenců záhad a tajemství. Jedná se o Klatovskou madonu, repliku obrazu z italského města Re, který údajně kdysi začal ronit krev, stejně jako jeho originál.
Obraz patřil rodině Ondřeje Hiršpergera a podivné jevy se datují k 8. červenci 1685. Událost, kdy z obrazu začaly téct krvavé slzy, způsobila velký rozruch mezi tehdejší společností. V době, kdy víra hrála v životě lidí významnou roli, byly takové zjevení považovány za poselství z nebes. Podle svědectví se zdá, že obraz, i když byl pečlivě střežen a nikdo s ním nemohl manipulovat, začal vylučovat krvavé kapky po zásahu kamenem, podobně jako originál v Re. Ve vzduchu zůstává otázka, zda se jednalo o skutečnou krev, nebo něco jiného. Byl to zázrak, nebo jen jakýsi přírodní jev? Tyto otázky se množí, ale odpovědi dodnes neznáme, ačkoliv bylo provedeno již několik různých testů. Jak se krvavé stopy na obraz dostaly je tudíž dodnes záhadou.
Jihlavské podzemí je druhé nejrozsáhlejší podzemí v České republice, které vzniklo mezi 14. a 16. stoletím. Podzemní chodby skrývají více, než jedno tajemství.
Lidem dlouhou dobu ležela v hlavách záhada světélkující chodby, která jim nedala spát. Tajemství nazelenale světélkující chodby však odhalil záhadolog Ivan Mackerle, který nechal provést chemické rozbory a rentgenografickou strukturální analýzu. Důvod, proč chodba září zeleně, se brzy objasnil. Předpokládá se, že nacisté využívali jihočeské podzemí jako úkryt a tuto konkrétní chodbu si vybrali, protože byla umístěna přímo pod kasárnami Wehrmachtu. Aby si udrželi orientaci a mohli v případě výpadku elektřiny snadno dostat ven, byla chodbu natřena svítící barvou.
Nedaleko chodby se ale nachází výklenek, který mnozí považují za vchod do jiné dimenze. Lidé s citlivým vnímáním uvádějí, že na tomto místě cítí nepříznivý tok energie, který zde proudí, a že zde dochází k nevysvětlitelným událostem. Někteří svědci zaznamenali přítomnost temných postav, slyšeli zvuky kroků nebo vnímali vzdálený tón chrámové hudby. Reportér Stanislav Motl zde dokonce v roce 1997 na kamerový záznam natočil „černý stín podivné postavy se zvednutou paží a tenkým krkem, jež měla na hlavě jakousi přilbu či dlouhé, dole rovně zastřižené vlasy". Na tomto místě provedli záhadologové instalaci termovizní kamery. Během zachycení černého stínu došlo k poklesu teploty ve výklenku o jeden a půl stupně a tento úbytek trval 6 minut. Po této události se teplota postupně vrátila na původní hodnotu 10,4 °C.
Les Bor, nebo také Branišovský les, se nachází kousek od Českých Budějovic. Historie lesu je propletená řadou tragických událostí a pověstí s paranormálními jevy. První zmínky jsou o tomto místě staré celých 400 let. U lesu stála malá osada obklopená bažinami, kde mnoho lidí utonulo. Duše utopených a jejich utrpení jsou součástí lesu, jelikož dodnes nenašly klid. Mnozí lidé tvrdí, že zde viděli podivnou tmavou postavu v plášti a klobouku. Má jít o postavu, která stráží zlo v lese. A to není vše. Na fotografiích různých svědků se objevují zvláštní průhledně bílé siluety. Lidé také tvrdí, že na tomto místě slyší podivné zvuky, kroky a cizí hlasy, které jim našeptávají, aby zde ukončili své životy. Stával zde totiž strom oběšenců, na jehož větvi ukončilo svůj život hned několik lidí. Ačkoliv místní tuto větev již dávno zlikvidovali, lidé tvrdí, že i přes to na tomto místě cítí nepříjemné pocity na těle a slyší šeptající hlasy zesnulých.
Kudyznudy.cz, Poznatsvet.cz, Sokujiciplaneta.cz, Podcast Příběh, který se opravdu stal: Epizoda č. 167
