Kultury jako indiánská, africká, indická, řecká, tibetská a další zkrátka věřily, že duše se před narozením rozhodují o svých rodičích a rodinách, se kterými budou následně žít. Ale jak přesně probíhá tento proces navigace? Jak si duchovní děti vybírají své rodiče?
„Myšlenka, že duše si před narozením vybírá své rodiče, je přítomná v mnoha tradičních kulturách napříč kontinenty. Například u tibetských mnichů existuje přesvědčení, že duše putuje bardem – přechodovým stavem mezi životy – a zde si podle svého karmického vývoje volí rodinu, ve které se narodí. Podobné pojetí nacházíme i u původních obyvatel Ameriky, kde některé kmeny věří, že nenarozené dítě posílá znamení matce nebo šamanovi ve snu, aby mu pomohlo najít cestu na svět," vysvětluje pro Svět ženy ezoterčika Marina S. Polná. "V afrických kmenových kulturách je rozšířená víra, že předci posílají duše do konkrétních rodin, aby nesly dál jejich odkaz, a rodiče jsou tedy nejen biologickými bytostmi, ale také strážci určitého duchovního poslání dítěte. V Indii zase hinduistická filozofie zdůrazňuje, že výběr rodičů je ovlivněn karmou – tedy tím, co si duše nese ze svých minulých životů."