Hledáte-li nejvíc negativní místo v České republice, pak zavítejte do Bohnic. V sousedství psychiatrické léčebny se ze nachází takzvaný hřbitov bláznů, kde vám bude běhat mráz po zádech. Založen byl v roce 1906 a skrývá temné příběhy, které i po jeho uzavření lákaly satanisty k provádění děsivých rituálů. Z jeho příběhu se tají dech!
Bohnický hřbitov byl založen roku 1909, tedy jen pár let po otevření léčebny nesoucí tehdy název Ústav pro choromyslné v Bohnicích u Prahy. Jednalo se o největší psychiatrickou léčebnu ve střední Evropě, kde si pacienti sami vyráběli rakve a pochovávali v nich své známé. Každý rok bylo na bohnickém hřbitově pohřbeno kolem osmdesáti mrtvých, což byl poměrně velký obrat vzhledem k tomu, že hřbitov sloužil jen psychiatrické léčebně.
V první chvíli vás možná nenapadne, že stojíte na hřbitově. Většinu náhrobků vzal totiž čas, pokud vůbec existovaly, a tak až při pozornějším pohledu zaznamenáte malé kopečky pokryté břečťanem. Hřbitovu, kde je pochováno víc než 4600 těl, vévodí rozpadající se kaple. A také tísnivá energie těch, kteří zde odpočívají. Převážně jde o vrahy, devianty, šílené násilníky, sebevrahy či žháře.
Kousek od šachty do sklepa byli v rohu hřbitova pohřbíváni lidé bez víry a ti, kteří nedostali poslední pomazání. Taková těla neměla nárok ani na rakev, a skončila zašitá v pytli a zasypána vápnem v holé zemi. Nedaleko se nachází torzo kaple s dřevěným křížem. Kaple byla v roce 1989 vypálena a nyní tak působí o to strašidelnějším dojmem.
Nejděsivějším místem je pak jihozápadní část hřbitova. Právě tady jsou pohřbeni děsiví násilníci a vrazi, kteří se kvůli svým činům léčili v psychiatrické léčebně. Všichni své oběti zabili dušením a škrcením, a mnozí současní návštěvníci občas vypovídají, že v těchto místech cítili strach a tlak na krku nebo hrudníku. Prvním pochovaným byl ale pouze jedenáctiletý František Janovský postižený podle záznamů hydrocefalem. František zemřel na tuberkulózu a jelikož nebylo požádáno o přítomnost kněze, je jasné, že rodiče malého chlapce ponechali vlastnímu osudu.
Ačkoliv je hřbitov oficiálně od roku 1963 mimo provoz, ještě v osmdesátých letech na něm bývalo poměrně rušno. Stal se totiž základnou pro satanistické rituály a obzvlášť polorozpadlá kaple lákala příznivce satanismu. Okázalé okultistické akce byly tak velké, že v té době musela na místě hned dvakrát zasahovat policie. Hřbitov tak pomalu pustl a zájem o něj příležitostně projevovaly jen děti z nedalekého sídliště, které si zde pořádaly zkoušky odvahy.
Ačkoliv se tajemnému místu říká hřbitov bláznů, nejsou zde pochováni pouze chovanci bohnického ústavu. Místo posledního spočinutí zde našli také zaměstnanci psychiatrické léčebny nebo řádové sestry, nemanželské děti, nepohodlní dědicové, odpočívá zde dokonce několik desítek italských vojáků, kteří se za první světové války nakazili v nedalekém zajateckém táboře smrtelným tyfem.
Není známo, jak se zde ocitl, ale na hřbitově bláznů je údajně pochován také Gavril Princip, bosenskosrbský politický aktivista, který v Sarajevu v roce 1914 spáchal atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, vévodkyni z Hohenbergu, což vedlo k začátku první světové války. Hrob s jeho jménem je nicméně v Sarajevu, a zatímco Srbové ho považují za národního hrdinu, pro bosenské muslimy je teroristou.
Dalším známým jménem, které zřejmě bylo vytesáno na jednom ze zničených náhrobků, je Otýlie Vranská. Slovenská prostitutka se v roce 1933 stala obětí brutální vraždy, kdy byly její ostatky rozčtvrceny a poslány v kufrech vlaky do Bratislavy a na Podkarpatskou Rus. Jedná se o doposud nejznámější neobjasněnou vraždu v dějinách české kriminalistiky.
Koho by napadlo, že by temný nefunkční hřbitov, který od 60. let minulého století pustne, mohl zajímat slavné osobnosti? Je to ale opravdu tak. O objekt v 80. letech projevil zájem například oscarový režisér Miloš Forman. V té době totiž natáčel film Amadeus, a hřbitov bláznů do něj použil jako kulisu. U kaple, kterou v roce 1988 podpálil neznámý vandal, se odehrává scéna, v níž dva muži v pláštích ukládají tělo skladatele Wolfganga Amadea Mozarta do hromadného hrobu.
V roce 1996 na hřbitov bláznů zavítala ještě překvapivější návštěva, na jejíž žádost zde dokonce proběhla exhumace. Tou osobou byla baronka Margaret Thatcher, v té době již bývalá předsedkyně britské vlády, které se přezdívalo železná lady. Baronka se snažila svoji návštěvu držet v utajení, nezvyklý ruch ale přilákal pozornost zahrádkářů z nedaleké kolonie, a její přítomnost byla prozrazena. Železná lady si na hřbitov bláznů přijela pro ostatky předka jejího manžela Denise, které byly později převezeny do Velké Británie.
V posledních letech se o hřbitov stará bývalá hasič a dnes místostarosta pro Prahu 8 Jiří Vítek. Když šel v roce 2013 kolem objektu se psem a viděl nepořádek způsobený vandaly, rozhodl se zakročit a s pomocí dobrovolníků odstranil ze hřbitova 35 tun odpadků, náletové křoviny i ohořelé zbytky kaple. Tím ale jeho aktivita neskončila. Dodnes bojuje za opravu kaple a také za to, aby se ze hřbitova nestala odpočinková zóna s lavičkami a osvětlením.
Podle místostarosty je důležité, aby byl zachován genius loci hřbitova. I proto na místě čas od času pořádá komentované prohlídky pro zájemce, které láká tajemno a mají pro strach uděláno, konají se totiž většinou po setmění, aby se umocnila strašidelná atmosféra. Návštěva hřbitova není pro slabé povahy. Citliví lidé údajně v těchto místech zažívají silné pocity úzkosti, a i ti otrlejší přiznávají, že jim na hřbitově bláznů není úplně dobře po těle. Troufnete si i vy na procházku?
www.bohnickyhrbitov.cz, www.novinky.cz, www.idnes.cz
