Koncept „věku duše“ je duchovní myšlenka, která naznačuje, že naše duše prochází různými fázemi životní zkušenosti. Podle věštců, senzibilů a duchovních průvodců lze duše rozdělit na mladé, zralé nebo staré na základě jejich moudrosti, emocionálních reakcí a pohledu na život. Tato definice však není vázána na váš fyzický věk, ale spíše na lekce, které vaše duše nashromáždila během životů. Pochopení toho, kam ve spektru duší patříte, vám může poskytnout vhled do života, který žijete a prožíváte nyní.
Mladé duše jsou často popisovány jako duše v raných fázích své duchovní cesty. Mají tendenci zaměřovat se na materiální úspěchy, společenské normy a sebeprosazování. Ačkoli na tom není ve své podstatě nic špatného, mladé duše jsou vnímány jako ty, které dávají přednost vnějšímu úspěchu před vnitřním naplněním. Mladé duše motivuje materiální svět. Touží po bohatství, moci nebo postavení. Mají tendenci oceňovat úspěch a jsou soutěživé. Život je pro ně šplháním po společenském žebříčku, získávání majetku a dokazování své hodnoty.
Mladé duše mají často mentalitu „já na prvním místě“, zaměřují se především na své vlastní potřeby. Díky tomu často působí sebestředně nebo méně empaticky. Nejedná se však o negativní vlastnost - jednoduše odráží to, že se nacházejí ve fázi učení se osobní zodpovědnosti a nezávislosti. Mladé duše bývají impulzivnější a dobrodružnější. Láká je vzrušení a nové zážitky, často se příliš nezabývají hlubšími citovými nebo duchovními důsledky svých činů. Žijí okamžikem a užívají si fyzických radostí života.
Zralé duše se nacházejí uprostřed své cesty vývoje duše. Jsou vysoce emotivní a vnímavé, vyvinuly si dostatek moudrosti, aby pochopily složitost života, ale stále se potýkají s emocionálními výzvami, které jsou s tímto uvědoměním spojeny. Věštci říkají, že zralé duše jsou často v procesu konfrontace se svými vnitřními démony a hledání rovnováhy mezi hmotným a duchovním světem. Zralé duše si velmi dobře uvědomují své vlastní emoce i emoce druhých. Často je přitahují hluboké, smysluplné vztahy a životní zkušenosti, které jsou pro ně výzvou k citovému růstu.
Zatímco mladé duše se zaměřují na osobní úspěch, zralé duše dávají přednost vztahům. Často hledají spojení, intimitu a porozumění ze strany druhých. Zralé duše často čelí obtížným životním lekcím. Tyto výzvy, v podobě zlomeného srdce, ztráty nebo osobní krize, jsou považovány za zásadní pro růst duše.
Staré duše jsou duše, které se nacházejí v závěrečné fázi svého duchovního vývoje. Disponují hlubokým smyslem pro moudrost a klid, který pramení z mnoha životních zkušeností. Věštci popisují staré duše jako odpoutané od světských starostí a více zaměřené na duchovní stránku života. V bohatství, slávě nebo vnějším úspěchu již nenacházejí naplnění. Místo toho hledají vnitřní klid, osobní růst a duchovní osvícení.
Staré duše chápou životní pravdy. Jsou trpělivé, přemýšlivé a často slouží jako rádci nebo průvodci pro své okolí. Staré duše chápou, že každý prožíváme své vzestupy i pády a že vše se děje z nějakého důvodu. Staré duše dávají přednost samotě před společenskými akcemi, a to nikoli z osamělosti, ale z důvodu spojení se s vlastním vnitřním já.
