Dušičky neboli Památka věrných zesnulých je tím největším svátkem pohanského národa. Dříve lidé věřili, že v tomto čase nastává magická energie, která prolíná svět živých se světem zemřelých, dnes už spíše vzpomínáme na své blízké. Jak se slaví tento svátek u nás i ve světě?
Na přelomu října až listopadu nastává čas, kdybychom měli všichni vzpomínat na zesnulé. Na Dušičky každý chodí na hřbitov zapalovat svíčku, ale jen málo kdo zná starobylou tradici, která se k tomuto svátku váže.
Tento starobylý svátek dříve slavily mnohé staré civilizace, představující keltský nový rok. Byl to čas, který byl tradičně zasvěcen kultu předků, ještě před tím, než se jej církev rozhodla upravit, neboť se tento svátek příliš nehodil do křesťanského ducha. Proto byli uctívaní pouze ti, kteří se vyznamenali duchovními zásluhami, tedy svatí.
Staří Keltové označovali Samhain za nejvýznamnější ze čtyř čtvrtletních svátků ohně, které se konají v polovině období mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. V tomto ročním období se v rodinných domech nechávaly dohořet ohně v krbech, zatímco se sklízela úroda. Po skončení sklizně se oslavující připojili k druidským kněžím a společně zapálili oheň ve tvaru kola. Kolo bylo považováno za symbol slunce a společně s modlitbami se obětoval dobytek a účastníci si odnesli plamen ze společného ohně do domova, aby znovu zapálili svá ohniště. Rané texty představují Samhain jako povinnou oslavu trvající tři dny a tři noci (31.října – 2. listopadu), při níž se komunita musela ukázat místním králům nebo náčelníkům. Věřilo se, že neúčast na oslavách má za následek trest od bohů, obvykle nemoc nebo smrt.
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých, Svátek zesnulých nebo lidově Dušičky. Druhého listopadu chodí lidé na hřbitovy zdobit hroby svých blízkých, ať už věnci nebo květinami. Zapalují se svíčky a vzpomínáme na nejbližší. Odhaduje se, že svátek slaví přibližně 80 % Čechů. S Dušičkami byly taky dříve spojovány zvyky a pověry, které jsou už dnes zapomenuté. V domácnostech se přes noc nechávalo jídlo pro mrtvé, lidé uklízeli ostré předměty z obavy, aby se duše zemřelých nepořezalynebo se domy více vytápěly, aby bylo duším teplo.
O popularitu s Dušičkami se přetahuje právě Halloween. Jedná se také o keltský svátek Samhain, jehož historie sahá až do doby před naším letopočtem. Keltové dne 31. října vnímali jako pomezí mezi létem i zimou, kdy se stírá hranice světa živých a mrtvých. V noci Samhain probíhaly oslavy, hořely obrovské ohně, lidé si na sebe navlékali masky a převleky, aby se chránili proti zlým duchům. Věřili, že duchové zemřelých mohli být buď nápomocní přátelům nebo škodit nepřátelům. Prolínáním zvyků se zrodil anglický „All Hallows’ Evening“, tedy „Předvečer Všech svatých“, zkráceně Halloween. Dříve měl Halloween skromnější průběh, dnes se slaví především v anglicky mluvících zemí v podobě koledování, kostýmů, masek, vyřezávaných dýní a strašidelných domů.
Den mrtvých je svátek, který se slaví v Latinské Americe. V některých aspektech je stejně jako Halloween podobný, ale každý svátek má svá specifika. Dia de Los Muertos spojuje prvky původních náboženství na tomto území a také křesťanské církevní zvyky importované ze Španělska. Tento svátek má hluboké kořeny, sahající až k Aztékům, kteří v tomto období uctívali bohyni podsvětí Mictecacihuatl. Podle aztécké mytologie odcházejí mrtví do jiného světa a jednou do roka se vracejí na zem, aby si popovídali se svými příbuznými a přáteli a zarmoucení pro ně tolik netruchlili. Lidé v Mexiku v tomto období také navštěvují hřbitovy, ale vše je bráno jako velká oslava plná jídla, barev i pití. Typickým symbolem pro tento den je lebka, i přesto je tento den chápán jako šťastné shledání mezi živými a mrtvými.
History, Bustle
