Snad každý má nějakou vrozenou víru, dokonce i v případě, že se považuje za zapřisáhlého ateistu. Mezi častou víru patří například ta, že dobré věci se dějí těm, kteří konají dobré skutky a naopak. Běžně tento princip bývá pojmenován jako karma. Podle nové studie publikované v Developmental Science bylo zjištěno, že děti jsou karmou motivovány již od svých čtyř let.
Aby výzkumný tým studie učinil tento objev, bylo provedeno několik experimentů, kterých se zúčastnilo dvacet různých dětí ve věku od 4 do 6 let. Výzkumníci pak dětem sdělili, že pokud hozená mince dopadne určitou stranou nahoru, dostanou úžasnou cenu a také nálepku za účast v experimentu. Těsně před hodem mincí však tým dětem řekl o dvou dalších dětech, které se již zúčastnily, kdy jedno z dětí dalo svoji nálepku dalším dětem, aby zvýšilo jejich šanci na úspěch, zatímco druhé svoji nálepku zahodilo. Děti poté byly dotazovány, které dítě udělalo správně, a dostaly příležitost jejich jednání zopakovat. Z 45 % dětí, které se nakonec rozhodly napodobit jedno či druhé dítě, se většina rozhodla pro karmickou strategii.
Děti nakonec karmické strategii uvěřily a své nálepky neodhodily, ale daly ostatním. Náboženství v jejich rozhodnutí nehrálo žádnou roli.
Do dalšího experimentu se tentokrát zapojilo čtyřicet dětí ve věku od 5 do 6 let, kterým byly promítány různé karikatury o dětech pokoušejících se dosáhnout určitého cíle, a to buď za pomocí dobré karmy, nebo jiné strategie. Zatímco jedna postavička dětem vysvětlovala, že je její karmický přístup lepší, protože když uděláte něco hezkého, dostanete na oplátku něco dobrého, druhá postavička byla skeptická a ačkoliv souhlasila s tím, že je dobré dělat pro ostatní hezké věci, nemyslela si, že je to motivací k tomu, aby se jí něco dobrého na oplátku vrátilo. Děti pak podporovaly postavičku, která dávala přednost karmě.
Třetí a poslední experiment s podobným věkovým rozmezím ukázal, že malé děti věří, že jejich dobré skutky zvýší pravděpodobnost toho, že se jim stane něco dobrého. Banerjee a Bloom, kteří jsou hlavními autory studie, vychází z toho, že víra dětí ve vesmírnou karmu je založena na jejich představě, že když udělají někomu laskavost, nějak se jim to vrátí, což se skutečně děje jako forma motivace ve většině rodin.
Najdou se však takové děti, které karmu neuznávají a nevěří, že jejich dobré skutky by jim měly přinést nějaký užitek. Vše může být pochopitelně zakořeněno v raných poruchách osobnosti, častěji je však na vině výchova, kdy se dítěti za jeho dobré skutky nedostávalo nic na oplátku. V takovém případě jen stačí dítě více motivovat a podporovat v něm víru v to, že dobrý skutek nemusí přinést ovoce hned, ale někdy se karma projeví až později.
Pokud ani toto nepomůže, je na čase se zamyslet, zda nad dítětem nevisí nějaký karmický dluh z minulosti, se kterým se zatím není schopno vypořádat samo. V takovém případě mu musíte pomoct se s jeho karmickým dluhem vypořádat s největší láskou a péčí.
Wiley Online Library, Thriveworks
