Starověký Egypt je známý svou bohatou kulturou, fascinující architekturou a zajímavým náboženským systémem. Starověcí Egypťané věřili v koncept člověka jako bytosti, která je složená z různých částí. Jedna z těchto částí, nazývaná Ka, zastávala zvláštní roli jako jakýsi duševní dvojník jednotlivce. Poznejte blíže všechny části.
První částí člověka bylo fyzické tělo a nazývalo se Kha. To bylo vnímáno jako hmotná část jedince, která byla vázána na pozemský svět. Egypťané věřili, že udržování dobré kondice a péče o tělesnou schránku pomůže zachovat harmonii mezi fyzickým a duchovním světem. Existovaly také různé rituály, obřady a amulety, aby si lidé udrželi pozitivní energii a vitalitu Kha. Síla Kha mohla údajně ovlivňovat osud a události v pozemském životě.
Egypťané věřili, že v srdci se uchovávají emoce a myšlenky. Po smrti měl srdce člověka zvážit Anubis, který měl rozhodnout o osudu člověka v posmrtném životě.
Duševním dvojníkem člověka byla část nazývaná Ka. Ka byla vnímána jako životní síla, ale i jako odraz charakteru každého člověka. Ka byla pevně spojena s fyzickým tělem. Tato část duše byla považována za nepostradatelnou a nerozdělitelnou od jedince, ať už byl naživu nebo po smrti. Podle egyptské víry měla Ka pokračovat v existenci i po smrti fyzického těla. K ochraně Ka používali Egypťané různé amulety a zaklínadla. Tyto ochranné předměty měly zajistit bezpečný a prosperující posmrtný život. Egypťané také věřili, že osud jedince závisel na stavu jeho Ka. Proto bylo třeba udržovat pozitivní vztah s touto duševní podstatou prostřednictvím dobrého a morálně správného chování a dodržování náboženských rituálů.
Za součást duše byl ve starověkém Egyptě považován i stín, kterému se říkalo Sheut. Stejně jako stín člověka nemohl existovat bez osoby, tak osoba nemohla existovat bez stínu.
Součástí duše byla i část zvaná Ba, která měla odlišný význam než Ka. Ba byla považována za osobní duši nebo esenci člověka. Podle Egypťanů mohla Ba putovat mezi pozemským a posmrtným světem. Tato část byla také vnímána jako něco, co mohlo opustit tělo i během života, zejména třeba v noci, kdy bylo tělo v klidu. Dnes je tento fenomén popsán jako astrální cestování. Někteří věřili, že to byla právě Ba, která umožňovala lidem mít sny a cestovat do jiných sfér během spánku.
Akh byl podle starověkých Egypťanů jakýsi duchovní aspekt člověka. Tato část, která vznikla po smrti člověka, v sobě spojovala Ba a Ka. Akh byl vnímán jako duch, který mohl dosáhnout vyšší existence v posmrtném životě. Vznik Akh byl také spojován s osvícením, což znamenalo dosažení vyšší úrovně vědomí a poznání. Podle starověkých Egypťanů mohl Akh i po smrti ovlivňovat pozemský život. Tato entita prý mohla pomáhat a chránit živé, zejména ty, kteří pečovali o památku zesnulého.
Poslední částí člověka bylo Ren – jméno jednotlivce. Egypťané měli za to, že jméno se muselo udržovat i po smrti, aby člověk mohl existovat i v posmrtném světě. Ztráta jména by totiž znamenala zánik člověka v posmrtném životě. V egyptském kontextu přitom nešlo o obyčejné jméno. Ren bylo posvátné jméno, které identifikovalo a charakterizovalo konkrétního jedince. Ren bylo pečlivě chráněno a zaznamenáno na různých nápisech, památnících či hrobkách.
