Pražské podzemí je světem skrytým pod dlažbou města. Rozprostírají se zde tajemné chodby, od středověkých sklepů až po tajné úkryty z druhé světové války. Historie tohoto podzemí sahá až do dob středověku, kdy byly pod městskými domy budovány rozsáhlé sklepy a katakomby, často na ochranu před povodněmi nebo pro skladování zásob. Některé z těchto sklepů jsou dnes přístupné a nabízejí jedinečný pohled do minulosti města. Chladné podzemní prostory byly vždy spojované se skrýváním, spiklenectvím, tajemstvím a dobrodružstvím. Nezřídka bývají přítomné hroby, duchové a nevysvětlitelné jevy.
Jednou z nejzajímavějších částí pražského podzemí je staroměstské podzemí, kde se nachází zbytky původních středověkých ulic a domů, které byly zasypány během rozšiřování města. V těchto prostorách můžete vidět, jak byla Praha přestavována a zvedána nad původní úroveň, aby se zabránilo opakovaným povodním. Dalším skvostem je podzemí Vyšehradu, kde se ukrývají kasematy, tedy vojenské chodby a sklady, které byly využívány během válek.
Kromě historických a vojenských prostor je pražské podzemí také místem plným legend a záhad. Mezi nejtajemnější místa s magickým darem patří například sklepení pod Klementinem nebo pod Staroměstskou radnicí, kde se podle pověstí zjevují duchové a odehrávaly se zde různé nadpřirozené události. Pražské podzemí tak nabízí nejen fascinující pohled do historie, ale i prostor pro objevení mnoha tajemství, která čekají na své odhalení.
Stejně jako jihlavské podzemí, i Praha nabízí v tomto směru především podzemní prostory, které jsou dílem lidských rukou. Kryty, krypty, kasematy, kanalizační systémy, sklepení. Vyjedeme-li kousek za městské hranice, dá se podniknout vzrušující výprava do krasových jeskyní, jejichž vznik spadá do doby před mnoha miliony lety. Ta správná porce tajemna však bývá spojována především s lidským konáním a výtvory, jež lze potkat a řádně prozkoumat i mimo město. Staré lomy, podzemní továrny, doly... Což ovšem neznamená, že se zaleze do každé díry v zemi, která se člověku postaví do cesty! Takové výpravy jsou spojené se skutečným nebezpečím, které představuje možný zával, ztracení, úraz, prochladnutí... Dejme raději přednost podzemním prostorám, které jsou proti podobným nehodám zabezpečené a máme jistotu, že na jejich druhé straně vyjdeme neporušení a připravení k dalším zážitkům.
I zde je přítomna lákavá příchuť tajemství pramenícího z lidských úmyslů, jejichž rozsah ani dosah nám není znám. Cožpak v na první pohled fádní chodbě nemůže být zamaskovaný vchod do tajné komory přechovávající netušená a dosud nezjevená tajemství? Cožpak ve skrytém výklenku nemohou spočívat ostatky zazděného hříšníka nebo hrob zapomenutého templáře, jenž ve své chladné ruce opatruje svitek s plánem cesty k pokladu nebo návodem, kterak dojít věčného života? Ta možnost tu stále je a víru v její odhalení by si žádný malý nebo i odrostlejší kluk neměl nechat vzít. A nezapomínejme, že dobrodružným hledáním neproslul jen Indiana Jones, ale i Lara Croft.
Jakkoliv se to zdá nepravděpodobné, pražská kanalizační síť teprve nedávno oslavila sté výročí vzniku. Jak vypadaly pražské ulice do té doby, je lepší si nepředstavovat. Pražskou kanalizační soustavu vyprojektoval na přelomu 19. a 20. století britský inženýr William Lindley a podařilo se mu to tak dobře, že její převážná část úspěšně slouží dodnes. Výraznou součástí tohoto systému je kanalizační čistička v Bubenči, jejíž funkce byla ukončena roku 1967, většina zařízení je však na svém místě. Lze projít částí vyčištěné hlavní stoky, pro průnik do menších zaplavených prostor mají průvodci připravené gumové čluny. Kdo má štěstí, stihne výpravu na převozníkově prámu, která odhaluje další neznámé a nepřístupné prostory pražského kanalizačního systému. A kdo má ještě více štěstí, může se zúčastnit jištěného výstupu na jeden ze dvou cihlových komínů, tyčících se po stranách stavby. Součástí expozice je dosud funkční parní strojovna čističky.
Spletitý systém chodeb pod Vyšehradem vznikal už od poloviny 17. století a sloužil obranným účelům pevnosti. Chodby mají délku více než kilometr a vévodí jim 13 metrů vysoký sál Gorlice, kde jsou v současné době umístěny originály barokních soch z Karlova mostu. Ostatně právě za Karla IV. dosáhla Praha svého věhlasu a žádná procházka Prahou by se neměla bez podzemního výletu obejít.
Vyšehrad je především rozsáhlý park a městský přírodní prostor, který nabízí mnoho možností zábavy a poznávání. Patří mezi ně Staré purkrabství s divadelním sálem a restaurací, letní scéna, kde se pořádají koncerty a divadelní představení, vyhlídka na řečiště Vltavy, gotický sklep nebo galerie. Je odsud blízko na vltavskou náplavku nebo výtoňský železniční most z roku 1901, nabízející jednu z posledních možností (vzhledem k pravděpodobné demolici) neobvyklé procházky nad vodní hladinou za rachotu projíždějících vlaků.
V pražském podzemí se skrývá na osm set funkčních krytů a bunkrů – a mnoho dalších, které jsou zasypané nebo jinak znepřístupněné.
Vrch Vítkov je skrz naskrz provrtán četnými štolami, železničními, cyklistickými i pěšími tunely a menšími protiletadlovými kryty, které byly po 2. světové válce zahrnuty do velkého protiatomového bunkru. Ten je místy schován v hloubce až 53 metrů pod povrchem a jeho zamýšlenou součástí je i pěší průchod mezi Thámovou ulicí, od karlínské hospody U tunelu, a Tachovským náměstím, k žižkovské palírně U Slovanské lípy. Samotný průchod 303 metry dlouhým tunelem je zajímavým zážitkem, zvláště když si uvědomíme, že za nenápadnými kovovými dveřmi se nachází jeden z největších protijaderných bunkrů v Čechách.
Dnes se ve většině jeho chodeb ukrývá sklad, který v případě potřeby musí být do 24 hodin vyklizen, aby prostor mohl posloužit svému původnímu účelu. Jinou část krytu dnes obývají jaderní fyzici, kteří zde opatrují zmenšenou verzi urychlovače částic (ano, takového, jaký mají ve švýcarském Cernu). Prostor dnes není otevřen pro širokou veřejnost. Všichni ale víme, že skutečný zájemce si cestu vždy najde. Bunkr Bezovka pod Parukářkou na pražském Žižkově byl vybudován v padesátých letech 20. století a měl pojmout až 5 000 osob. Tím se co do kapacity řadí na druhé místo za úkrytový systém pražského metra, jediného českého metra. Prohlédnout si interiéry bunkru je možné i mimo pravidelné prohlídky.
V hotelu Jalta na Václavském náměstí se ve svém druhém podzemním podlaží ukrývá donedávna utajovaný protiatomový kryt s muzeem studené války. S kapacitou 150 osob patří mezi ty menší, původně byl určený především pro komunistické prominenty a štáb Varšavské smlouvy. Do roku 1989 v něm sídlila i odposlouchávací jednotka StB. Samotný hotel Jalta je dnes zapsán do seznamu památkově chráněných budov UNESCO a je považován za jednu z architektonicky nejcennějších staveb socialistického realismu.
Jen pár kilometrů na jih od Berouna v malebné krajině Českého krasu se nalézají Koněpruské jeskyně. Více než 400 milionů let staré podzemní prostory jsou proslulé svou krápníkovou výzdobou a paleontologickými nálezy. Díky blízkosti živého královského města Beroun, splavné řeky, hradů Karlštejna, Točníku a Křivoklátu a zasazení do rámce „pravěké krajiny“ Barrandienu jsou místní krápníkové jeskyně pravidelnou zastávkou na celodenních rodinných výletech. Během hodinové prohlídky jeskyní se v teplotě kolem deseti stupňů dá snadno prochladnout, ale výlet si musíte naplánovat až na teplejší měsíce. Pod východem z podzemí si lze ve vápencovém svahu najít zkamenělinu nějakého mořského živočicha a odnést si domů na památku kousek pravěku v podobě fosilie ramenonožce, plže, lilijice či graptolita.
Autorský text, cs.wikimedia.org, pvk.cz, pvs.cz/historie
