Tichá domácnost jako oblíbená pomsta vašeho partnera: Techniky, které proti této manipulaci zaručeně fungují

Tichá domácnost je uraženou ješitností partnera!

No jasně, něčím jste ho urazila. Něčím jste se ho dotkla... A už je tady zase čas, kdy pár hodin, dnů nebo i týdnů (ano, i takoví rekordmani jsou) s vámi prostě nebude mluvit.

Nemusíme si nic namlouvat, on je to docela těžký úkol, vydržet to. Někteří si ho tak ulehčují i tím, že v tento kritický čas prostě mají víc zájmů než obvykle, jsou déle v práci a tak dále. 

Jak vzniká "uražený partner"?

Nemluvíme tu v tuto chvíli o krátkých uraženích a nedorozuměních, ale o tom nafouknutí se, kdy trvá opravdu dlouho, než se dotyčný vyfoukne. Představte si, když jste tohle dělali jako dítě? No, bylo to náročné. Urážka mohla být velká, nesplnilo se to, pro co jste dupali nožičkou a ten pocit, že "s nikým nebudu mluvit" byl i docela nepříjemný. Ale jít a omluvit se, nabídnout smír bylo těžké, protože "co si o mne ten druhý pomyslí". A tak to vydržíme...

A tohle je princip uražených manželů. V podstatě platí:

nedozrálý malý klučík, který urazil + neochota se usmířit = tichá domácnost

Jak si v takové situaci pomoci?

1. Pracujte na té nedozrálosti

Ano, může to být osobnostní rys, může to být důsledek výchovy, ale ten muž se v té své uraženosti také trápí. Také takový třeba nechce být, ač se v tu chvíli tváří jako bůh spravedlivé pomsty. Není to úkol hned toho prvního kroku při probíhající krizi, ale pokud se nezbaví této  naučené reakce, nikdy se nic nezmění a jen tím bude riskovat, že partnerka bude časem spíše chtít muže, nikoliv malého klučíka. Terapie, psycholog nebo vlastní cesta do svého nitra - a uleví se nejen vám, ale i dotyčnému muži.

2. Nechat ho být?

Nejčastější taktika manželek, často ve chvíli, kdy pochopily, že jakákoliv domluva po dobrém, nebo po zlém, nic nevyřeší. Když se budete nadále chovat tak, jak se chováte obyčejně, spíše dříve než  později, se bublina ticha protrhne. Naopak rýpáním, posměšky nebo důrazným domlouváním dotyčného ještě víc zatvrdíte.

3. Lákat ho na odměnu jako kocoura?

Ach, no jen si to představte, nalákejte muže na dobrou pečeni, koláč nebo něco, ale jen s tou podmínkou, že s vámi poté začne mluvit. Také to je taktika, dokonce se občas i využívá, ale rozhodně není dobrá. Utvrdí v partnerovi ten pocit, že měl pravdu a vy se jakožto viník tímto hluboce omlouváte. Radíme vyvarovat se něčeho takového, protože tím ponížíte sebe a vlastně i toho muže.

A jsme zase na začátku!

Řešte to tam, kde tohle vzniklo!

Tichá domácnost je typ hádky.

Ve chvíli, kdy se atmosféra uvolní, snažte se znovu řešit daný problém v klidu. Nikdy ho nenechejte vyšumět! Pokud problém poté zdárně v klidu vyřešíte, ukáže se, že nadutá atmosféra byla zbytečná a příště k ní bude mít partner menší sklony. Naopak při vyšumění problému získává  pocit, že byl v plném právu.

Ve chvíli, kdy se atmosféra uvolní, řešte i to, že se vám tento typ hádky nelíbí, je nepatřičný a nedůstojný pro oba. Pokud dojdete vzájemně až k tomu, kde tento typ chování vznikl, můžete ho řešit sami, nebo s odbornou pomocí. Když se nebudete zajímat o to, proč je muž takový, jen tím podporujete další riziko vzniku tiché domácnosti.

A tady se pak otvírají možnost dle individuálního nastavení páru. Řešte tichou domácnost tam, kde vzniká.

A jak vyrůstali muži, kteří se rádi "nafukují"?

- měli dominantního otce, přes kterého nejel vlak a jeho žena se ho často bála

- měli naopak úplně všechno, nač si vzpomněli a vůbec se nenaučili, že jsou i druzí a mají své potřeby

- měli v dětství málo pozornosti a toto byl způsob, jak si pozornost rodiny vynutit (mnoho sourozenců, málo času rodičů, problémové situace v rodině)