Je možné zachránit vztah, když chybí tolerance?

Je to možné. A to především proto, že tolerance je pro vztah (a nejenom ten intimní) velmi škodlivá.

Hned vysvětlím proč a budu si u toho hrát se slovy. Respektive s jejich obsahem. Zkuste si sami položit otázku, co je tolerance? Pokud odpovídáte, že je to v podstatě povýšenecký postoj jednoho člověka k druhému, odpovídáte správně. V této variantě nám často v našich hlavách běží věty typu: „Mně se nelíbí, co děláš, ale JÁ ti to laskavě toleruju…“ protože jsem lepší, protože mě maminka takhle vychovala, protože prostě není možné smiřovat se se vším. Jenže tenhle životní postoj v nás a mezi námi vytváří tzv. korupční prostředí. A tím nemyslím, že si doma vyměňujeme obálky s penězi. Jde o to, že tímhle postojem očekávám, že ten druhý bude někdy tolerovat něco mně a projde mi to. To je tolerance. Otravuje to naše vztahy. Komplikuje to naši komunikaci. Posiluje to naši závislost jednoho na druhém. Možná jste si odpověděli, že je tolerance akceptací. Obsah je správně, ale zkusme tomu neříkat tolerance.

Klíčem k úspěchů je respekt

Jak už zpívala Aretha Franklin R.E.S.P.E.C.T. Je to správné slovo. A respektovat někoho je hodně hodně těžké. Protože když někoho respektujete, musíte se naučit jít občas i do konfliktu. Protože aby ten druhý věděl, co ve vás spouští nepříjemný pocit, musíte mu to říct. A tady člověk často váhá. Ono totiž být k někomu kritický, znamená riziko, že ten někdo bude kritický i ke mně. A já nechci. Bojím se toho, co uslyším. Jenže když chcete mít s někým vztah, musíte toto riziko unést. Protože jak už z této rubriky víte, nikdo vám do hlavy nevidí. Nikdo nemá povinnost odhadovat, co se vám v ní zrovna honí, a podle toho se zařídit. Bez toho, aniž byste svým protějškům říkali, co vám vadí, co vám ubližuje, nebo naopak, co se vám líbí a co vás těší, to nepůjde. A ještě jedna věc.

Nebojte se mluvit

Nekritizujete proto, abyste se tomu druhému mstili nebo mu ubližovali. Respektovat znamená, že mám odvahu svým blízkým říct, co se mi nelíbí, nebo upozornit na to, co mi ubližuje. A říkáte jim to proto, abyste měli šanci s touto situací něco udělat. Nebo alespoň si o ní promluvit, i když napravit nepůjde. Už tím, že téma se svým milým otevřete a vynesete na světlo, bude mít váš protějšek alespoň povědomí, co vám vadí, a může se rozhodnout, to nedělat, nebo se snažit zmírnit dopady svého chování. To je vztah. Vztah je umění respektu. S odvahou přistupovat i k věcem, které mi na druhém vadí, a to s ním otevřít beze strachu. Pokud se ve vztahu bojíte, že něco nemůžete říct nebo se nějak chovat, pravděpodobně váš vztah nebude zdravý a dříve či později skončí.

RADA NA ZÁVĚR

Respektu se dá naučit. Jenže musíte trénovat. Vztah je práce. Tvrdá, nikdy nekončící práce. Proto si hledáme všichni partnery, kteří nás budou respektovat. Nebudou se nás snažit měnit, protože vědí, co je přece pro nás dobré. Možná nám občas řeknou, že se jim něco nelíbí, to je v pořádku. Říkají nám to proto, abychom s tím oba mohli něco udělat. To je respekt. Tak se konečně respektujme.