Je možné zachránit vztah, když partner nenaslouchá?
Je možné zachránit vztah, když partner nenaslouchá nebo naslouchá víc jiným lidem? Otázka zní, komu přesně naslouchá. Jsou to jeho maminka a lidé ze širší rodiny? Jsou to kamarádi či kamarádky? Jsou to lidé z práce? Jsou to lidé z televize? Je to jen jeden člověk, kterého váš partner vyhledává, protože ladí s jeho názory?
Každý člen některé z těchto skupin, resp. jeho slova mohou mít jiný dopad na chování vašeho protějšku. Co si budeme povídat, asi nejsilnější vliv může mít na naši drahou polovičku její rodina. Rozhodně tedy rodičové. A ve vašem vztahu taky mohou nadělat největší paseku. Je jasné, že na začátku vztahu tento vliv může být velmi silný, ale měl by postupně ustávat a váš muž či partner by si sice měl a mohl vyslechnout rodičovské názory na to, co se děje u vás, ale vy byste měla mít silný nejen pocit, ale vyloženě přesvědčení, že nakonec dá na svůj vlastní názor a zkušenosti, které probere především s vámi – rozhodně co se témat vaší rodiny týče. Nicméně pořád jsou to jeho rodičové a chtě nechtě je bude mít pořád v hlavě. Oni nastavovali v dětství jeho světonázory, kterými se pak bude řídit (a řídí) celý život. Ale měl by je umět prověřit a „aktualizovat“.
Utvářejte si hranice
Pokud se tak děje, je to v pořádku. Horší situace nastane, když má jeho maminka silné slovo i po patnácti letech vašeho manželství. A vy zrovna s ní nemáte dobré vztahy. Tady je každá rada drahá. V prvé řadě je důležité nastavit si jasné hranice, kam až její názory mohou vstupovat a kam ne. Ty nepřekračujte a stále je svému muži opakujte. On bude mít pravděpodobně tendenci na ně zapomínat. Pokud je nedokáže zavnímat a vy slyšíte pořád věty „Ale maminka říkala…“, tak je to skoro na párovou terapii. Protože vy nemáte vztah nejen s ním, ale i s jeho matkou. Říká se tomu „incestní trojúhelník“ a to, myslím, nechcete. Důvodů, proč se to z jeho strany děje, může být víc, ale nejčastěji partner nechce mentálně dospět, cítí se nejistě a potřebuje „oporu“ od své matky. V tomto trojúhelníku se stává, že partnerka začíná bojovat s protistranou (tchyní), čímž naopak přilévá olej do ohně.
Jste ve vztahu s ním nebo s jeho kamarády?
Pak jsou tu kamarádi a kamarádky. Často s námi zůstávají, i když intimní vztahy končí. Proto mohou mít silný hlas. A je to s tím hlasem stejné jako s rodičovským. Pokud ucítíte, že je moc silný, respektive moc vám do toho kecá, zkuste partnerovi vysvětlit, že respektujete názor kamaráda, ale vztah máte s ním, a že kamarád názor na váš vztah slyší vždy jen z jedné strany, proto jeho náhled nemůže být takřka nikdy objektivní. Nemůžete partnerovi zakazovat, aby se s ním dál stýkal. Přesto znovu vymezte hranice. A znovu, pokud vám tento hlas bude pořád lézt do ložnice, zeptejte se partnera, s kým tedy ten vztah má. Může být zajímavé, co odpoví.
RADA NA ZÁVĚR
Abychom „těm druhým“ ve vztahu nekřivdili, hlasy „zvenčí“ mohou být dobrým zrcadlem toho, co se u vás děje. Maminky i kamarádi znají vašeho muže stejně dobře jako vy, respektive znají ho i z jiné stránky, takže ne vždy jsou jejich hlasy na škodu. Někdy mohou naznačovat něco, co by váš partner sám neřekl přímo. tak se někdy zkuste zaposlouchat a ověřit si, jestli na tom něco je, nebo není.