Rozmazlený partner 1: Syndrom teplých večeří

Vyjít z toho, že pán, který si k večeři sám namaže chleba, rozmazlený není, zatímco ten, který žádá čerstvě uvařené domácí jídlo, ano, prostě nelze. Každý vztah funguje na jiných pravidlech, ovlivňují jej jiné okolnosti a tvoří ho lidé s jinými životními názory, postoji a tužbami. Výraz „syndrom teplých večeří“ se však vžil proto, že představa rozmazlování se mezi muži i ženami často redukuje právě na servis, který partner od partnerky žádá a ona mu ho více či méně dobrovolně a radostně poskytuje.

„Ty jsi ochotná se mu ve všední den večer dělat s domácími švestkovými knedlíky? To ho tedy pěkně rozmazluješ,“ řekne jedna žena druhé. A ta druhá se zastydí a cítí se nepříjemně. Pokud to dělá ráda, tak proto, že si najednou připadá jako bílá vrána. A pokud to dělá nerada, tak proto, že si najednou připadá jako pitomá oběť neschopná se vzepřít. „Tobě je ta tvoje ochotná každý večer uvařit teplé jídlo? Tak to tě tedy pěkně rozmazluje,“ řekne jeden muž druhému. A ten druhý se taky zastydí a cítí se nepříjemně. Protože pokud to od své partnerky samozřejmě vyžaduje, připadá si najednou jako nelidský despota. A pokud to od ní nevyžaduje, ale rád to přijímá, připadá si najednou jako vykořisťovatel a parazit. A to ani jedno není dobře – když někdo třetí komentuje váš vztah způsobem, který vám je nepříjemný, je chyba na jeho straně (je netaktní, nebo dokonce záměrně škodolibý až zlý). Takže otázku, zda je váš partner rozmazlený, nebo ne, a čím to je, řešte vždycky sama se sebou a v sobě. Na samém počátku každého normálního vztahu se partneři rozmazlují navzájem. Je to totiž zcela přirozená součást namlouvacího rituálu, který přetrvává ještě v období zamilovanosti. A není to výlučně lidský způsob chování – projevy, jež by se daly nazvat „rozmazlovacími“, najdeme i u mnoha jiných druhů živočišné říše.

Později, kdy zamilovanost přejde v lásku a vztah začne fungovat v provozu všední každodennosti, se formy vzájemné péče samozřejmě proměňují. A nemění se jen v rámci vývoje jednotlivých vztahů, ale obecný názor na ně se liší i v různých kulturních prostředích a obdobích. Vařit manželovi každý večer čerstvé teplé jídlo bylo v časech našich praprababiček naprosto samozřejmé, protože ony byly většinou v domácnosti, zatímco jejich muži chodili do zaměstnání. Avšak i v těch časech by asi jedna z dam druhé řekla třeba: „Ty mu jsi ochotná dělat k večeři před hlavním jídlem jako předkrm domácí paštiku? Že mu nedáš polívku od oběda? To ho tedy pěkně rozmazluješ!“ A žačka Magdaleny Dobromily Rettigové se začervenala, protože se styděla přiznat, buď že ji to prostě těší a že se pak třeba o to lépe pomilují, nebo že ji to trápí, ale že by jí jinak on potom třeba namlátil… 

Hranice „rozmazlenosti“ jsou zkrátka hodně posuvné. A netýkají se jen partnerů – také o dětech vám možná kamarádky tvrdí, že je rozmazlujete, přičemž vám se to tak nejeví nebo to nedovedete jinak. A taky je to jen vaše věc. Jediným kritériem by měla být vaše osobní a celkově rodinná spokojenost – pokud vám to doma klape a cítíte se všichni šťastní, nelamte si s nějakou rozmazleností hlavu.

Foto: Depositphotos (1)