Rozmazlený partner 2: Jak se pozná rozmazlený?

Tím, že se budete nimrat v jednotlivostech v rámci „syndromu teplých večeří“, problém nerozlousknete. Jestli je váš partner opravdu „rozmazlený“, se totiž nepozná rozborem vašeho, ale jeho chování. Zjednodušeně lze říci, že čím víc se muž svými postoji a reakcemi podobá dítěti, tím je větší pravděpodonost, že skutečně rozmazlený je.

Jak se pozná rozmazlený chlap:

* Je zaměřený výhradně (nebo téměř výhradně) na sebe a vše ostatní se od toho odvíjí.

* Je náladový a chce, abyste vy jeho nálady respektovala a přizpůsobovala jim své chování.

* Na váš aktuální zdravotní či psychický stav nebere ohled; nezajímají ho vaše momentální starosti, přání ani pocity.

* Očekává od vás stoprocentní servis jako samozřejmost, neoceňuje ho, naopak každou chybku či výpadek kritizuje.

* Chce, abyste se podřizovala jeho přáním a podle jeho potřeb měnila svůj aktuální program.

* Není ochoten hledat kompromisy, chce vždy prosadit svou, a když to nejde, tak se vzteká. 

* Jaktěživo vás za nic nepochválí, i kdybyste na sobě dělala uzly a snažila se sebevíc.

Kdo ho rozmazlil?

Na tuto otázku ženy, jež mají (nebo si myslí, že mají) rozmazleného partnera, odpovídají v zásadě dvěma způsoby: 1. JÁ, 2. TCHYNĚ (občas se vyskytne ještě třetí možnost: MY OBĚ). 

Co na to říci? Že si potom tedy zkrátka nemůžete stěžovat, protože v prvním případě si za to vysloveně můžete sama a v druhém jste to měla poznat hned a nebrat si ho? To jistě ne – místo přímé odpovědi je vhodnější doporučení: zamyslete se nad tím, kde je ve vašem vztahu SKUTEČNÝ problém, a ten řešte. Protože stížnosti na partnerovu rozmazlenost jsou obvykle spíš zástupné.

Pozor!

Zdánlivá „rozmazlenost“ může být v některých případech projevem skutečné poruchy osobnosti – tedy závažného psychického problému. Nejčastěji se „rozmazleně“ projevují muži s takzvanou hraniční poruchou osobnosti. Člověk, který je jí postižen, vnímá vše, co se mu nelíbí (nebo co odporuje jeho přáním), velice bolestně a v reakci na to se začne chovat vztekle až agresivně. Jeho pocity si můžete představit, jako když někdo prudce hlavou narazí na zeď (mezi sebou a svým požadavkem) – bolest, již to vyvolá, vzbudí jeho nepřiměřeně zlostnou až nebezpečnou reakci. Jde o poruchu, již nelze obyčejným laickým přístupem zvládnout – musí ji řešit odborník (psycholog, psychiatr).

Foto: Depositphotos (1)