Úskalí emancipace 1: Nějak se to zvrtlo

Všichni diktátoři vědí, že je dobré zabránit lidem v přístupu k informacím. Nevzdělaným a neinformovaným se totiž podstatně snáz vládne. A protože muži se kdysi dávno rozhodli, že ve vztahu k ženám chtějí být diktátory, snažili se své něžné protějšky od jakéhokoli vzdělávání „uchránit“. A dlouho se jim to dařilo (až na vzácné výjimky, jež si to obvykle trpce slízly). Výraznější touhy osvobodit se z totální mužské nadvlády (neboli emancipovat se) ženy projevovaly až od časů, kdy pro ně umění číst a psát začalo být ne sice masově, ale přece jen dostupnější. Díky tomu se pak sem tam něco dozvěděly, čímž si ujasnily, že chtějí znát ještě víc. Ruku v ruce s tím v ženských hlavičkách vzklíčily „kacířské myšlenky“, že nejsou o nic horší než chlapi. Tak proč by, sakra, měly být pořád v postavení nesvéprávných podlidí?! A už to jelo!

TAKHLE SI TO DÁMY NEPŘEDSTAVOVALY

Ba ne, snadné to rozhodně nebylo, protože pánům tvorstva se ženské emancipování vůbec nelíbilo. Tehdy totiž ještě netušili, jaké jim to jednou začne skýtat výhody, protože my dámy v tom hrrr boji za rovnoprávnost vylijeme s vaničkou i dítě a nakonec si samy na sebe upleteme nový bič. Sice už pro nás není jedinou profesní možností držet se doma vařečky, ale na druhou stranu se té vařečky stejně musí většina z nás každý večer chopit. Ovšem až poté, co si „svobodně“ odpracovala šichtu ve svém zaměstnání. Tam ovšem nechodí ani tak pro zábavu, jako kvůli finančnímu zajištění rodiny, jež měli v těch „nesvobodných“ časech na starost muži. Lze se jim divit, že když se v nové situaci rozkoukali, ochotně nám vydělávání peněz přepustili, přičemž o uvolněnou funkci pečovatelky o domácnost a děti zájem (až na výjimky) neprojevili? A je tak překvapující, že v důsledku toho se z nás dam kousek po kousku vytrácí ženskost a z chlapů mužnost? A že jsme tím frustrovaní a že už nás moc nebaví vytvářet fungující páry a zakládat rodiny a raději žijeme single? 

Tak tohle průkopnice ženské emancipace určitě nechtěly, takže jim to nevyčítejme – naopak, ty dávné „sufražetky“, jak se jim hanlivě říkalo, těžce vybojovaly mnohé, co my dnes považujeme za samozřejmost. Většina z nich si to patrně představovala tak, že ženy budou mít volební právo, budou společensky rovny mužům, budou moci studovat a profesně se realizovat. Přičemž o finanční zázemí se i nadále postarají jejich partneři, kteří v nich i nadále budou ctít ženskost, budou se k nim chovat galantně a v případě potřeby je ochrání. Inu, to by se nám asi líbilo všem, jenže těch, které v takové idylce žijí, mezi námi mnoho není, že? Nějak se nám to zvrtlo… Kde děláme chybu?

Foto: Depositphotos (1)