To, jaké vlastnosti a chování se spojují s obrazem žen a mužů, je dáno tou kterou společností a jejími nepsanými pravidly. Univerzální modely však nesedí každému.
Stereotypní vnímání ženských a mužských rolí je ve větší či menší míře vlastní všem kulturně-společenským prostředím, byť v každém je náplň těchto rolí vnímána trochu nebo hodně jinak.
Pokud je společnost dostatečně tolerantní, akceptuje, že ne každému sedí „typická“ úloha. Například: Je sice pravda, že častěji zůstávají s miminky doma matky, ale tatínkové na rodičovské dovolené jsou stejně dobrými pečovateli a rozhodně by neměli být považováni za „exoty“, nebo dokonce odsuzováni. Na druhou stranu by bylo nesprávné k tomu muže nutit, protože co jednomu vyhovuje, může být pro druhého nepřijatelné. Stejně tak se žena může stát špičkovou jadernou fyzičkou, přestože většinu žen studium fyziky neláká a připadá jim těžko zvládnutelné (na rozdíl například od humanitních oborů). A zase – chybou by bylo jak bránit adeptce o Nobelovu cenu za fyziku v jejím úsilí, tak k podobným cílům nutit všechny ženy.
Foto: Depositphotos (1)