Život s nervákem: Když se partner chová jako dítě a nemůže za to

Možná také znáte někoho (možná s ním i žijete), kdo je od dětství dodnes „neposedný“, zapomnětlivý, chodí pozdě, nedodržuje termíny a odkládá nutnou práci. A když je pak ve skluzu, je agresivním postrachem silnic, má problémy s ovládáním, na všechny křičí a hádá se. Možná už jste taky uvažovala o rozvodu… Pak zadržte! Nemožné chování nemusí být projevem zlé vůle, ale nemocí! Novinkou letošního roku, a to i pro odborníky, je poznatek, že z ADHD (poruchy pozornosti s hyperaktivitou) polovina dětí nevyroste a choroba u nich přetrvává až do dospělosti. Jen vypadá trochu jinak.

Maskovaná nemoc

ADHD není nevinná dětská nemoc, postižený i jeho okolí si s ní dost užije celá léta... S věkem se však může proměňovat obraz příznaků, ubývá hyperaktivita a přetrvává, anebo dokonce narůstá, nepozornost. Přibývá i takzvaná emoční dysregulace (emoční nestabilita), která u dospělých může být stejně významná jako samotné základní příznaky ADHD (nepozornost, hyperaktivita, impulzivita) a může příznaky nemoci zhoršovat, anebo dokonce maskovat a vést lékaře k mylné diagnóze (např. depresivní, bipolární anebo úzkostné poruchy).
Příznaky se mohou lišit u mužů i u žen. U pánů tvorstva převládá podrážděnost, agresivita a sklon ke zneužívání návykových látek a závislosti, u žen jde spíše o poruchy sebevědomí, úzkost a deprese. Nezkušeného lékaře mohou tyto příznaky zmást.
U postiženého se totiž leckdy vyvinou i psychologické mechanizmy, které z ADHD vycházejí a představují jakousi „kompenzaci“. Jde například o tendenci své potíže vyrovnávat přehnanou pílí a hyperagilitou, anebo naopak o rezignaci a systematické vyhýbání se problematickým činnostem. Jak přehnaná aktivita, tak vyhýbání a odkládání (tzv. prokrastinace, viz box) negativně ovlivňují fungování jedince, ale lze je v rámci psychoterapeutického procesu ovlivnit.

Příčiny a léčba

Podstatou choroby zvané ADHD je nerovnováha mezi dopaminem a noradrenalinem (mozkovými mediátory). Naštěstí dnes už existuje specifická léčba (stimulancia i atomoxetin), která je zacílena k ovlivnění těchto mediátorů. Účinnost léčby je vysoká a v průměru přesahuje účinnost psychofarmak u jiných diagnóz.
Mimo to jsou i alternativní možnosti, jak s chorobou bojovat, jejich efekt však zdaleka nedosahuje efektu specifické farmakoterapie. Určitý omezený účinek je pozorován u přípravků s omega-3 mastnými kyselinami (zejména EPA), u diety eliminující umělé příměsi v potravě a u tréninku pracovní paměti. Všechna tato opatření můžou fungovat jako podpůrná léčba. Mimo to je důležité zapojit rodinné příslušníky a školní anebo pracovní kolegy. Podstatné je stanovit si ve spolupráci s odborníky určitá pravidla, vytvořit pevnou strukturu v prostředí a k dispozici by měl být kromě kognitivně-behaviorální terapie (KBT, více viz box) také koučink, který vede pacienta k větší efektivitě jeho osobního, sociálního i pracovního života.