Společné bydlení je významným krokem, někdy ovšem nemusí být snadné. Třeba když se k vám partner stěhuje i se svým čtyřnohým kamarádem, s nímž jste se příliš nespřátelili. Jak situaci řešit radí Martině speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.
Na začátek musím říct, že zvířata mám ráda, i když se to tak z mého vyprávění asi nebude zdát. Jako malá jsem doma mívala kočku, morčata, králíky i psa. Tedy ne doslova doma, ale venku na dvoře. A v tom to možná vězí. Nejsem zvyklá na zvířata v domě. Teď si mám ale na jedno zvyknout, což mě dost děsí.
Po deseti měsících randění jsme se s přítelem rozhodli k sobě přestěhovat. Konkrétně on ke mně, protože mám vlastní byt, do kterého se pohodlně vejdeme… všichni tři. Stěhuje se i s domácím mazlíčkem, psem Harrym, na kterého nedá dopustit.
To neskutečně nevychované stvoření spí zásadně v posteli, po příchodu domů rovnou skáče na gauč, ať už je sníh, bláto, nebo prší, a neustále má špinavé dlouhé chlupy kolem tlamy. Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem zlá, nicméně s Harrym jsme si prostě do oka nepadli. Problém je oboustranný. On mě v žádném případě neposlechne a já jsem napružená, jen co si představím, že mi leží na světlé pohovce. Přiznám se, že ho prostě doma nechci. Jenže je mi jasné, že nemůžu říct příteli, ať si mezi námi vybere, a rozejít se s ním by byla obrovská chyba.
A tak se chci zeptat: jak se vyrovnat s tím, že s láskou mi do života přijde i chlupatý mazlík, kterého moc nemusím?
Svůj příběh do redakce poslala čtenářka Martina.
Martino, z objektivního úhlu je obtížné definovat radu, která by docílila spokojenost na obou stranách. Nenastane totiž okamžik, kdy Vám to, co se nyní děje, přestane vadit. Pokud jste typ ženy, která dbá na čistotu, pořádek a nějaký řád v domácnosti, s přítelem si k sobě nastěhujete i narušitele, se kterým se rozumně domluvit nelze…
Pro přítele je to parťák, nevzdá se ho. Vychoval a vede si ho tak, jak uzná za vhodné. Čistotu a soužití se psem vnímá úplně jinak, proto je jsou nutné dvě věci – mluvit o tom a konat.
Buď já, anebo pes
Máte pravdu, bylo byto nefér, na hranici vydírání, a i kdyby to přítel udělal, happy nebude. Na druhou stranu, není možné, abyste se zcela přizpůsobila. Pochopení a tolerance musí vzejít od vás obou. Příteli sdělte jasné ne (špinavý pes na gauči, pes v posteli - pokud jste zásadně proti), navrhněte řešení např. očištění psa hned za vchodovými dveřmi, a to pravidelně a bez kompromisu, sdělte i další věci, které jsou pro Vás podstatné.
Další možností je cesta k Harrymu. Pomalu a postupně, aniž byste na sebe tlačila, se s ním zkuste skamarádit. Začněte hrou, venku, kdekoli se to bude hodit. Jakmile Vás bude vnímat jako dalšího parťáka, bude svolný i k tomu, Vás poslechnout. Samozřejmě musíte zjistit, jak ho motivovat a odměnit, jako u malých dětí. Někdo tvrdí, že psa lze velmi špatně „převychovat“, ale já jsem přesvědčena, že kde je vůle, tam je cesta.
Martino, nic jiného, než že to zkrátka zkusíte, nejde. Byla by škoda přijít o přítele, se kterým je Vám jinak fajn a rozhodli jste se pro společné bydlení. Společné soužití poodhalí všechny aspekty vztahu, které dosud byly v pozadí. Buď to dáte – a pak máte velkou šanci ustát i další problémy, které život přinese. Anebo zjistíte, že jste jako pár nekompatibilní. Udělejte maximum pro to, abyste společně zvládli témata jako tolerance, dohody a jejich dodržování a nezapomínejte na humor, laskavost a sílu Vaší osobnosti. Věřte mi, že ženy dokážou i zdánlivě nemožné…
Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz
Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]
