Kolaborace – toto slovo se po druhé světové válce často opakovalo. V našem seriálu se dočtete o hvězdách stříbrného plátna, které právě ze spolupráce s nacisty byly obviňované. Jako první vám představíme příběh Adiny Mandlové.
Narodila se v roce 1910 v Mladé Boleslavi, přičemž v rodině se čtyřmi dětmi byla jedinou dcerou. Možná právě proto se stala otcovým miláčkem, kterého velmi rozmazloval. To předčasně skončilo, když bylo dívence osm let, protože zemřel na španělskou chřipku. Ochranná ruka byla pryč a nastoupila přísná výchova.
Po obecné škole chtěla Adina na gymnázium, ale doma se nesetkala s pochopením. Matka, o které později herečka mluvila jako o jednoduché ženě, rozhodla, že půjde na reálku. Byla skvělou studentkou, jenže její studijní výsledky kalilo problematické chování. A ani doma to nebylo právě růžové. Matka navazovala různé vztahy, s nimiž její dcera nesouhlasila.
Jinak tomu nebylo ani v případě movitějšího stavitele Vodičky. Přitom právě on pro ni zajistil jazykový pobyt v Paříži. Budoucí hvězda stříbrného plátna, tehdy šestnáctiletá, se měla zdokonalovat v němčině a francouzštině, nicméně časem si začala užívat hlavně noční život. Dokonce otěhotněla a podstoupila potrat… první, ale nikoliv poslední.
Dost často se o začátku její kariéry mluví ve spojitosti s hercem Hugo Haasem. Není to úplně pravda. K prvním krůčkům k filmu došlo díky předsedovi tenisového klubu, který ji doporučil svému známému – kameramanovi. Díky tomu se objevila v malé roli ve filmu Děvčátko, neříkej ne. Snímek u diváků propadl, ale Adinu Mandlovou si filmoví tvůrci zapamatovali. Pracovala pak jako modelka pro salon Rosenbaum i u Hany Podolské. Hugo Haas ji tedy potkal až jako zkušenou manekýnku.
Prvním Němcem v jejím životě byl Hermann Glessgen, vlivný nacistický úředník. V tu dobu, kdy s ním měla mít poměr, žila s Fredem Svítilem, což byl bohatý podnikatel s částečně židovským původem. Antisemitský časopis Vlajka na něm nenechával nit suchou, a tak se mu Adina měla skrze Glessgena snažit pomoci.
Dobré úmysly měly panovat i v případě Fritze Oehmkeho, vládního rady Úřadu státního ministerstva pro Čechy a Moravu. Kromě úředního zahlazení židovského původu Freda Svítila měla chtít také otevření nacisty uzavřeného Vinohradského divadla, na což právě Oehmke měl vliv. Dle jejích vlastních slov mezi nimi nikdy nedošlo přímo na intimnosti, ale vzhledem k tomu, že trpěl sklonem k pasivnímu masochismu, několikrát ho zbila (a prý s velkou chutí).
S nacistou Wilhelmem Söhnelem, který působil mimo jiné v kulturně-politické sféře, otěhotněla a opět šla na potrat. Stýkat se měla také s úředníkem pražského gestapa Wernerem Dressem a německým režisérem Karlem Antonem, který měl ochotně s nacisty spolupracovat.
Po mnohých dalších životních eskapádách se zamilovala do Vladimíra Šmerala, kterému hrozila deportace. Adina Mandlová se snažila, jak jen mohla, aby ho zachránila. Skrývala ho, žádala o intervenci u K. H. Franka a dokonce mu zajistila převoz do nemocnice kvůli infekčnímu onemocnění. Díky tomu se v pořádku dočkal konce války.
V květnu 1945, tedy hned po válce byla zadržena členy revoluční gardy a dána do vazby. Tady okusila mnohá příkoří, včetně tělesných trestů. Roku 1947 si vyslechla verdikt: dva měsíce vězení, pokuta 100 tisíc korun a veřejné napomenutí. Prokázána jí nebyla kolaborace s nacisty, ale citový vztah.
