Rudá až na půdu aneb když vám váš partner dělá z ostudy kabát

„Holky, kdy se stydíte za svého chlapa?“ ptám se kamarádek v rámci svého průzkumu před psaním tohoto článku. „Když se občas obleče jak strašidlo, když vytáhne tričko z roku raz dva a jde v něm bez problémů mezi lidi, když má pocintanou kravatu, když si zuje na besídce ve škole boty, a nemá tak úplně čisté ponožky, když se snaží být za každou cenu vtipný, a nikdo se nesměje, když poučuje prodavačku v obchodě nebo když huláká za volantem na řidiče – idioty,“ slyším nejčastěji a celkem se u toho bavíme. A při té příležitosti si s láskou vzpomenu na svého muže, který pět minut po příchodu na návštěvu k mým rodičům vyluxuje z misek všechny oříšky a přepne si televizi na sportovní kanál (už to nedělá, řekla jsem mu, že mi to vadí). Některé ženy si stěžují na to, že se jejich manžel chová ve společnosti jako buran, hlavně když se posilní alkoholem a zesměšňuje je před ostatními. A tady už žádný důvod k úsměvu asi opravdu nikdo nevidí. Výčet prohřešků je ale samozřejmě daleko širší. Vždyť každé z nás vadí něco jiného.

Začít i u sebe

Říká se, že když někoho skutečně milujeme, je to i s jeho nedostatky. To je sice pravda, ale zase tak jednoduché to není. Samozřejmě jsou situace, kdy opravdu o nic nejde, jako je třeba zrovna zmiňovaný výběr trička nebo špinavé ponožky. Člověk se nad to může povznést a konec konců i vy jste třeba někdy ve výběru oblečení sáhla vedle, přišla na večírek s okem na punčoše nebo plácla něco „chytrého“ zrovna v tu nejnevhodnější chvíli. Na druhou stranu jde taky do značné míry o princip. Svého chlapa potřebujeme obdivovat a vzhlížet k němu. Což se někdy s tím, jak vypadá nebo jak se chová, opravdu moc neslučuje. Tak co s tím? Přestat si stěžovat kamarádkám nebo mamince a nevzpomínat na časy, kdy „on takový ale přece nikdy nebyl“, a trochu se nad celou situací zamyslet. Protože těžko se to samo nějak změní.     

Jde o princip

Buďme upřímné a zkusme si připustit, že při pocitech studu není vina vždy na straně partnera. Podle psychologů je totiž stud subjektivní pocit, a týká se tedy člověka, který jej má. Vždyť třeba s tím nemožným oblečením nebo rádoby vtipnými poznámkami nemá problém váš partner. Jste to vy. On v danou chvíli prostě jen nesplnil vaši představu o tom, co je pro vás ideální. Zkuste si tedy říct, jak byste si představovala, aby se váš partner choval nebo jak by měl vypadat. Když se bude oblékat jako model, shodí 20 kilo a v restauraci bude způsobně používat párátko, budete spokojenější? Nebo skřípe ve vašem vztahu ještě něco dalšího? Dost možná objevíte i nějakého kostlivce ve skříni, kterého bude potřeba odstranit proto, abyste byla ve vztahu spokojená.  

Chlapa nezměníte        

Ať už vám na něm vadí cokoli, v první řadě s ním mluvte. Ale ne jako s malým dítětem. Když ho budete peskovat a napomínat, co dělá špatně, moc toho nevyřešíte. Zkuste mu otevřeně a bez emocí říct, co vám vadí. A poproste ho, jestli by onu konkrétní věc mohl změnit nebo se o to aspoň pokusit. Ale neočekávejte, že se vedle vás probudí hned druhý den někdo jiný. Na druhou stranu každá akce vyvolá nějakou reakci, i když to může chvíli trvat. Taky pomůže, když se podíváte na svého partnera z druhé strany. Uvědomte si, co naopak dělá dobře, co se vám na něm líbí a nezapomeňte mu to občas říct. 

Má to ještě smysl? 

Pak jsou situace, které jsou naprosto nepřijatelné. Třeba když vás partner svým chováním úmyslně ponižuje a zesměšňuje před ostatními. Pak jde veškerý nadhled stranou a měla byste mu dát otevřeně najevo, že takové jednání do vašeho vztahu nepatří. Bez vzájemného respektu jen těžko vybudujete a udržíte pevný svazek. Jasným varovným signálem je i to, když vás na některé nevhodné situace začnou upozorňovat vaši přátelé a rodina. Pak přirozeně dojde i na úvahy, jestli je vztah z dlouhodobého hlediska udržitelný.