Zpočátku jsem skoro nic nevěděla o schůzkách, klientech. Co si budeme povídat, o téhle oblasti se toho moc nedočtete, těch pár seriálů nebo knížek, ve kterých se řeší podobné téma, mi přišlo dost vzdálených od toho, s čím jsem se v počátcích setkávala já. Pokud vám schůzky domlouvá někdo třetí, tak se kvalitních nebo objektivních informací nedočkáte nejspíš vůbec, protože cílem zprostředkovatele je domluvit setkání a zinkasovat provizi. Takže jsem se učila za pochodu, metodou pokus omyl.
Celou dobu jsem se snažila pracovat na sobě, zlepšit si angličtinu, přístup, styl oblékání. S každou další schůzkou jsem se cítila jistější a ještě víc jsem si vše užívala. Většina klientů mě chtěla potkat znovu, což mě těšilo, a hlavně je vždy příjemnější setkat se s někým podruhé, potřetí – máte větší možnost užít si lépe privátní čas i schůzku celkově, protože prvotní ledy už jsou dávno prolomené.
Předchozí díly:
Samozřejmě není možné mít perfektní čas s každým, občas jsem cítila, že to bylo fajn, ale ne wau, takže repete se nejspíš konat nebude. Empatie vždy patřila mezi mé silné stránky, díky tomu jsem se snadno dokázala vcítit do potřeb svého protějšku. Proto mě překvapovalo, když se občas stalo, že po skvělé noci, kterou bych se nebála označit za fantastickou, být to klasické rande, použila bych označení láska na první pohled, se dotyčný už nikdy neozval.
Měla jsem celkem dost nabídek na setkání, takže mi nešlo primárně o to mít další schůzku v diáři, ale spíš to bylo pro mě takové ujištění, že vše proběhlo, jak mělo. A co si budeme povídat, pokud vám přijde ráno milá smska s poděkováním za skvělý čas a nabídkou na další setkání, rozhodně to polichotí vašemu egu.
Záhadu schůzek s klienty, o kterých jsem byla přesvědčená, že byly perfektní a už nic nemohlo být lepší, a přesto komunikace ustala, mi pomohl vyřešit až jeden sympatický Holanďan.
Schůzka probíhala dle plánu, užívali jsme si příjemně uvolněnou atmosféru u večeře, cítila jsem, že se oba skvěle bavíme a těšíme se na pokračování večera za dveřmi hotelového pokoje.
Všichni Nizozemci, které jsem měla možnost poznat, byli neuvěřitelní pohodáři. Líbila se mi snadná, rychlá a přímá komunikace, pokud měli nějaké speciální požadavky, většinou je sdělili bez zbytečných úvodních kliček hned v prvním e-mailu. Velkou hlavu si nelámali ani s upjatým dress codem, chtěli si užít skvělý čas a nezabývat se zbytečnostmi.
Luuk mi při večeři prozradil, že létá do Prahy pravidelně dvakrát měsíčně, a na můj dotaz, že to tu určitě dobře zná, odpověděl trošku jinak, než jsem čekala, a ještě se u toho potutelně usmíval. „Znám spoustu českých holek, každý měsíc poznám další dvě...“
Přiznám se, že mě touhle naprosto bezprostřední odpovědí naprosto odzbrojil, že jsem tak trošku pozapomněla na to, že se snažím neklást osobní dotazy, zvědavost byla zkrátka silnější. „Tak to je určitě ten nejlepší způsob, jak poznat naši zem,“ smála jsem se, „nikdy nepotkáváš žádnou slečnu znovu?“
„Ne, to by už bylo příliš osobní, to bych navíc nepoznal tebe,“ mrkl na mě… Pochopila jsem, že je čas změnit téma a odebrat se na pokoj. Možná proto se dokázal tak uvolnit a užívat si, neb věděl, že žádné příště nebude. Mám ráda muže, kteří vědí, co chtějí, nebojí se vzít situaci do svých rukou, vlastně mě tenhle trošku sobecký styl drsnější předehry vzrušuje víc než zdlouhavé ožužlávání ušních lalůčků a nesmělé otlapkávání.
Zatímco Luuk spokojeně oddychoval na druhé straně postele, přemítala jsem nad všemi dosud proběhlými meetingy, pěkně mi to do sebe zapadlo. Bez ohledu na to, jak setkání probíhalo, už od začátku mělo přiřazený štítek „One time and only“. Klient lovec nechce víc sdílet, nechce prohlubovat zážitky, chce pokaždé novou, čerstvou kořist.
Během vysokoškolského studia se setkávala s gentlemany z nejrůznějších koutů světa, dělala jim nejenom společnost, ale plnila i jejich nejrůznější sexuální přání. Její rodina a přátelé o jejím životním stylu netušili. „Nikdo se mě nikdy do očí nezeptal. A já nemám potřebu zacházet do přílišných detailů. Moje oblíbené rčení je, že pravda je pružná,“ říká. Svou kariéru v této branži před rokem uzavřela, má „normální práci“ a partnerský vztah. Od roku 2018 Lucie píše blog www.mysecretpassionlife.com, kde se čtenáři sdílí tipy na svůdné krajkové prádlo či erotické pomůcky. Má pocit, že v rámci každodenních povinností někdy zapomínáme na všechny slasti života, což je velká škoda. „Čas na krásný, naplněný,vzrušující sexy život je tady a teď,“ říká. Přes blog ji oslovilo nakladatelství Fortuna Libri s nabídkou napsat knížku, která vyšla pod názvem Můj tajný život.
