Odkud se vlastně bere sebevědomí?
Vše začíná právě již během dětství. Vše, co řeknete svému dítěti, ho ovlivní. Stejně jako existují slova povzbuzení, která ho donutí k neuvěřitelným výkonům, existují i věty, které zcela zdevastují jeho sebeúctu. Vysoké sebevědomí pak přináší příjemné pocity, jako je potěšení, radost, nadšení a zájem, zatímco nízké sebevědomí zahrnuje bolest, smutek, vinu, stud a pocit prázdnoty. Mezi rodiči a sebevědomím dětí existuje velmi úzké spojení, jelikož v prvních letech života se informace o vlastní osobě dostávají k dětem výhradně ze strany rodičů. Čím pozitivnější je rodinný vztah, tím vyšší bývá sebevědomí dětí. Negativní prostřední z domova dětem naopak zabraňuje definovat svoji osobnost. Nemusí jít nutně o fyzické násilí, ale dětem snadno ublíží i slova. Podívejte se na fráze, kterým byste se měli obloukem vyhýbat.
Fráze, které podporují neschopnost
- Neuděláš nic pořádně.
- Ty se to nikdy nenaučíš.
- Nestojíš za nic.
- Radši to udělám, už mě to nebaví.
Tyto věty v dětech podpoří myšlenku, že ať se bude snažit sebevíc, nikdy nic neudělá dobře. Místo těchto vět je ideální dítěti ukázat, že trpělivostí a praxí lze věcí nakonec dosáhnout, případně mu nabídnout pomocnou ruku.
Fráze, které dávají nálepku
- Jsi tlustá.
- Jsi lhář.
- Jsi bordelář.
Tyto věty zdůrazňují negativní vlastnosti dětí a rozvíjí v nich pocit méněcennosti. Pozitivní alternativou je dítěti ukázat jeho silné stránky a pomáhat mu zapracovat na těch slabých.
Fráze, které ponižují
- Drž hubu, nemluv nesmysly.
- Jsi tak hloupá, nebo to jenom předstíráš?
- Už jsi dost starý na to, aby ses počůrával.
- Vypadáš v tom jako kašpar.
- Děláš mi ostudu.
- Naplácám ti před kamarády.
Pokud je neustále zlehčován názor dítěte, nebo je označováno jako přítěž, jedná se o ponižování, jehož psychologické účinky drtí dětské sebevědomí a pocit důstojnosti. Místo toho dítěti vše pečlivě vysvětlete znovu, snažte se zjistit příčinu jeho chyb a přesvědčte ho, že chybovat je normální. Snažte se také být tolerantní k jeho vlastním názorům.