Prodávání vlastního těla za účelem výdělku je jedna z nejstarších profesí. A většinou u lidí, kteří se takto živí, musí být k tomuto povolání, řekněme, láska. V Londýně ve 12. až 16. století existoval zvláštní fenomén: nevěstince pod správou církve. Ta se totiž snažila tuto činnost regulovat a paradoxně i někteří vysocí hodnostáři navštěvovali podniky, kde dělali všechno možné, než bylo dodržování celibátu. V oblasti Bankside, která byla známá právě aktivitami souvisejícími s prostitucí, církev nejen tolerovala, ale i regulovala a zdaňovala tyto „stews“, neboli nevěstince. Jak se církev zapojila do této kontroverzní činnosti a jaké důsledky to mělo pro londýnskou společnost?
Prostituce byla ve středověkém Londýně významným a zároveň velmi kontroverzním tématem, inu, stejně jako všude. Od 12. století až do roku 1546 fungovaly v Bankside takzvané "stews", neboli nevěstince pod správou církve, především biskupa z Winchesteru. Že se vám zdá, že církev a prostituce nejsou k sobě? Pak vám londýnská situace změní názor, jelikož církev, která tradičně odsuzovala prostituci, ji v Londýně nejen tolerovala, ale aktivně regulovala a zdaňovala. Jak vysvětluje sociální historik Vern L. Bullough, „...prostituce se netýká pouze sexu, ale je to druh sexuální aktivity, který západní společnost oficiálně odsoudila. Jakýkoli druh sexu byl až do poměrně nedávné doby pro vědce, zejména historiky, téměř zakázaným tématem a prostituce, deviantní sexuální chování, byla tabuizována ještě více.“
Tento paradoxní přístup anglické církve však hrál důležitou roli ve snaze udržet společenský pořádek a zdraví obyvatel. A také pěkně sypal...
Nebylo za tím samozřejmě nic jiného než peníze. Zatímco prostituce byla ve většině Evropy tvrdě postihována, v Londýně došlo k institucionalizaci této činnosti. Odkdy tomu tak bylo, se přesně neví, jistá forma regulace zde ale probíhala podle některých pramenů již od 12., podle jiných od 15. století. Přestože církevní nauka jednoznačně prostituci odsuzovala, v Bankside bylo možné spatřit, jak církev z této činnosti těžila, a to zejména prostřednictvím daní a regulací, které na nevěstince uvalila. Prostituce se tak stala lukrativní a zároveň tolerovanou činností pod přímým dohledem církve. Církev totiž poměrně záhy pochopila, že veškeré dlouholeté snahy králů, královen i vládních úředníků tuto činnost zakázat a vymýtit z ulici, jsou marné. V průběhu historie nejrůznější autority vydávaly zákazy a regulace, které nebyly nikdy vyslyšeny. Proto se období o řízenou snahu zakázat prostituci střídala s obdobími lhostejnosti anglické vlády.
Oblasti jako například Southwark si vypěstovaly pověst míst neřesti i zábavy. Nejprve nepatřily do oblasti Londýna, ale vzhledem k rozrůstajícímu se městu je Londýn nakonec spolkl, jako všechny ostatní periferie. Nakonec byly všechny tyto oblasti v raném novověku začleněny do jurisdikce Londýna, ale ani tak zde nejstarší řemeslo neustalo. Některé nelegální podniky sice nabízely své služby méně okatě, jiné, nové nevěstince se znovu objevily v méně nápadných částech Londýna, nebo se profilovaly jako podniky zaměřené na zcela jinou činnost.
Podle Michelle Laughran, autorky publikace The Bankside Stews: Prostitution in London 1161-1546, bylo toto období jedinečné v tom, že církev nejen přijímala daně z nevěstinců, ale aktivně je licencovala. Prostituce byla považována za „nezbytné zlo“, jak tvrdil i svatý Augustin, který věřil, že „bez prostituce by svět byl zahlcen chtíčem“. Tomáš Akvinský k tomu dodával, že „pokud zrušíme nevěstince, zaplaví paláce nemravnost“. A to všechno si londýnská církev zřejmě uvědomovala, navíc z toho dokázala i něco vytěžit.
Nevěstince v Bankside byly jedinečné nejen tím, že byly pod církevní správou, některé dokonce pod přímou kontrolou biskupa, ale i svým významem pro londýnskou ekonomiku a sociální strukturu. Bankside Stews představovaly regulovanou formu prostituce, kde církev dohlížela na zdravotní prohlídky prostitutek a zajišťovala, aby se nešířily pohlavní nemoci, jako byl například syfilis. Mnoho historiků považuje tento krok za inovativní způsob, jak zajistit určitou míru kontroly nad jinak chaotickým sektorem.
Prostitutky byly ve společnosti vnímány jako hříšnice a lidé si mysleli, že je možné je napravit a spasit prostřednictvím učení Bible. Proti tomuto názoru však stáli ti, kteří je chtěli coby prostopášnice trestat a perzekuovat. Tento názor ještě více zesílil s přechodem Anglie k protestantismu. V téže době se totiž ve společnosti rozmohly i pohlavní nemoci.
Prostitutky, známé jako „Winchester Geese“, byly často označovány jako ženy, které neměly na výběr. Většina z nich vstoupila do tohoto povolání z chudoby nebo kvůli společenským tlakům. Bankside Stews tak představovaly útočiště pro ženy, které potřebovaly vydělat na živobytí. Tyto ženy podléhaly přísným pravidlům, včetně povinných zdravotních prohlídek, aby se zabránilo šíření nemocí. Jiné zase toužily po tom se díky svému tělu vyšplhat na společenském žebříčku co nejvýše. V raně novověké Anglii neexistuje jediná, stereotypní verze prostitutky.
Navzdory tomu, že prostitutky byly obecně vnímány jako hříšnice, jejich existence byla společensky akceptována, pokud byly pod kontrolou církve. Mnoho žen doufalo, že si díky svým klientům z vyšších společenských vrstev zajistí lepší postavení. Skoro všechny z nich snila o lepším životě a ty nejšťastnější se dokonce provdaly za své bohaté klienty.
Navzdory tomu, že Bankside Stews fungovaly několik staletí, jejich konec přišel s reformami Henryho VIII. V roce 1546 nařídil zavření všech nevěstinců v Londýně, včetně těch v Bankside. Důvodem bylo nejen šíření syfilisu, ale i měnící se společenské názory na prostituci, které začaly být stále více ovlivňovány protestantskými reformátory. Tato změna odrážela i širší evropský trend, kde se protestantské státy stavěly k prostituci přísněji než katolické. Tímto se nevěstince přesunuly do ilegality, což vedlo k tomu, že prostituce pokračovala, ale již bez oficiální církevní podpory. Prostituce se stala nelegální činností, která se skrývala v odlehlých částech města a fungovala bez jakékoli kontroly.
Ač je obecně prodávání se na ulicích a v nevěstincích věnováno hodně materiálů, inovativní londýnská církevní snaha není dobře zmapována. Badatelé jako Leah Lydia Otisová, Jacques Roussiaud a Elizabeth Pavanová se dle magazínu Medieavlists soustředili zejména na prostituci ve středověké Francii a Itálii, ale ohledně anglické prostituce ve středověku dosud nebyl publikován žádný systematický výzkum. COž je právě s ohledem na "pokrokový přístup" velká škoda.
Bankside Stews jsou totiž ne exemplárním, ale jistě jedinečným příkladem toho, jak církev a stát spolupracovaly na regulaci jedné z nejstarších profesí na světě. Samozřejmě, že někteří církevní hodnostáři a další významní a vysoce postavení lidé své doby lákadlům podlehli. Ale i přesto, že církev oficiálně prostituci odsuzovala, ve středověkém Londýně byla její regulace považována za nezbytnou k udržení veřejného pořádku a zdraví. Tento paradox ukazuje, jak pragmatismus často vítězí nad morálními zásadami. Dnes jsou Bankside Stews připomínkou doby, kdy církev hrála mnohem větší roli v městském životě, než bychom si mohli představit.
Autorský text, academia.edu/234490, en.wikipedia.org, medievalists.ne,
Laughran, Michelle. The Bankside Stews: Prostitution in London 1161-1546. College of William and Mary, 1989.
Akasaka, Shunichi. The Meaning of Prostitution in Ancient, Medieval, and Early Modern Period in Europe. Bulletin of Saitama Gakuen University, Vol. 10 (2010).
