Chloupky ano či ne: Depilace a holení zarostlých partií v dobách dávno minulých

Od Egypta k Řecku

V starověkém Egyptě byla depilace důležitou součástí hygieny a krásy. Egypťanky používaly k odstranění chloupků ostré kameny, bronzové břitvy nebo speciálně vyrobené vosky. Holení bylo považováno za symbol čistoty a vyššího společenského postavení. Kromě holení si ženy také barvily vlasy a používaly make-up, což je známé z nálezů v hrobkách a uměleckých děl.

Ve starověkém Řecku a Římě byla depilace rovněž běžná, ale metody se lišily. Řekyně často používaly oleje, kterými zjemňovaly pokožku před odstraněním chloupků, zatímco Římanky preferovaly mechanické metody, jako je trhání chloupků pomocí prvních pinzet a nití. Odstranění ochlupení bylo v těchto kulturách spojováno s estetikou a často bylo považováno za nezbytné pro společenské přijetí. Patřilo k tomu i vysoké čelo, a tak si řada Evropanek odstraňovala i pruh vlasů nad čelem, což mohlo být skutečně bolestivé.

Středověk versus renesance

Ve středověku se přístup k tělesnému ochlupení změnil. Většina žen, zejména těch z nižších společenských vrstev, se o holení a depilaci příliš nestarala. Nicméně šlechtičny a bohaté ženy měly k dispozici různé prostředky a nástroje pro odstranění chloupků, často vyráběné z kovu nebo skla. Holení se však stávalo čím dál méně populární, částečně kvůli náboženským a morálním normám té doby.

V období renesance se opět zvýšil zájem o ženskou krásu a estetiku. Holení a depilace se staly běžnějšími mezi šlechtou, zatímco chudší vrstvy zůstávaly většinou přírodní. Ženy používaly k odstranění chloupků domácí prostředky, jako je směs popela a octa, jež měla fungovat jako depilační krém. Občas se sáhlo i po hašeném vápně, tam ale hrozilo, že s chloupky odejde i vrstva jemné pokožky. Renesanční umělci často idealizovali hladkou pokožku ve svých dílech, což posilovalo trend depilace mezi elitou.

Rozdíly mezi šlechtou a chudšími vrstvami byly v minulosti značné. Šlechtičny měly přístup k luxusním nástrojům a kosmetickým přípravkům, zatímco chudší ženy se spoléhaly na domácí metody a levnější prostředky. Často to byla směs kočičího trusu a octa, která také působila jako depilační krém, zápach byl ovšem nesnesitelný. Výjimkou byly prostitutky ve vykřičených domech, kde se kladl důraz na hygienu a estetiku. Prostitutek, které se holily, bylo mnoho, protože to přispívalo k jejich atraktivitě a zajištění lepší klientely.

Nástup nových technologií

V 18. století začaly být dostupné první moderní břitvy. Jean-Jacques Perret v roce 1760 představil první břitvu speciálně navrženou pro bezpečné holení, byla však samozřejmě určená pro muže a jejich vousy. Ženské holení bylo oficiálně stále ještě tabu, a tak si ženy občas břitvu od svých manželů tajně půjčily, což mohlo vést k úrazům, protože zacházení s břitvou nebylo zrovna jednoduché. Z toho důvodu také muži raději navštěvovali holiče.

V 19. století, s rozvojem průmyslu a dostupností nových materiálů, se objevily další nástroje pro holení a depilaci. Jednou z novinek byly depilační krémy, které ženy používaly k odstranění chloupků z obličeje a těla. 20. století přineslo zásadní změny v přístupu k depilaci díky masové výrobě a marketingu. V roce 1915 uvedla společnost Gillette na trh první břitvu určenou speciálně pro ženy, což znamenalo revoluci v domácím holení. Reklamy začaly propagovat hladkou pokožku jako standard krásy, což vedlo k širokému rozšíření holení nohou, intimních partií a podpaží mezi ženami.

V 60. a 70. letech se s nástupem feminismu objevila i opačná vlna – některé ženy se rozhodly přijmout přirozený vzhled a odmítaly holení jako formu patriarchálního tlaku na ženské tělo. Tento trend byl populární zejména mezi mladšími generacemi a subkulturami v čele s hnutím hippies. Také dnes se generace Z k tomuto postoji občas vrací, stále však převládají spíše ženy preferující hladkou pokožku bez chloupků.

Zajímá vás život ve středověku? Přečtěte si, jak tehdy probíhaly potraty.