Andrej Čikatilo si vysloužil přezdívku Rostovský řezník. Do historie se zapsal jako sovětský sériový vrah, který během 12 let připravil nejméně 50 lidí o život tím nejkrutějším způsobem. Jeho případ je pozoruhodný nejen vysokým počtem obětí, ale i tím, že úsilí policie varovat veřejnost bylo znemožněno politickým vlivem, neboť ideologie nepřipouštěla v komunistické společnosti existenci sériových vražd.
Andrej Čikatilo se narodil 16. října 1936 na Ukrajině a jeho dětství bylo poznamenáno těžkostmi druhé světové války. Vyrostl během ukrajinského hladomoru třicátých let 20. století, během něhož zemřely miliony lidí a mnozí se uchýlili ke kanibalismu, aby dokázali přežít. Matka mu v dětství vyprávěla stále dokola příběh o starším bratrovi, kterého údajně unesli a snědli jejich sousedé. A právě to pro něj mohlo být motivací, aby se i on stal v dospělosti kanibalem a některé ze svých obětí snědl.
Čikatilo byl vášnivým čtenářem, zajímal se o příběhy, které detailně popisovaly, jak byli němečtí váleční zajatci mučeni sovětskými vězniteli během druhé světové války. Po vojně se stal telekomunikačním inženýrem poblíž Rostova nad Donem, kde se v roce 1963 oženil. Dokonce vystudoval univerzitu v oboru humanitních věd a stal se učitelem. O práci ale rychle přišel, neboť si rodiče stěžovali, že sexuálně napadá jejich děti. Přestože trpěl impotencí, narodily se mu dvě děti, dcera Ludmila a také syn Jurij.
S vraždami začal zřejmě až v roce 1978, kdy na žvýkačku nalákal devítiletou holčičku do své tajné chatrče. Tam se ji pokusil sexuálně zneužít, jeho impotence mu v tom ale zabránila. Vzteky ji ubodal a právě v ten moment dosáhl nejen orgasmu, ale také zjištění, co jej dokáže dostatečně vzrušit. Jeho následující zločiny byly o to strašnější, že cílil na malé děti a mladé ženy, neboť si záměrně vybíral slabé oběti. Bylo jich celkem 56, hledal je na zastávkách, kde si vybíral prostitutky a vraždil je velmi krutým a brutálním způsobem.
Dopaden byl až v roce 1990, přitom už po vraždě první dívenky mu byli policisté na stopě, ale díky jeho spořádanému životu, členství ve straně a vysokoškolskému titulu ze spárů vyšetřovatelů unikl. A tak mohl nerušeně pokračovat ve zvěrstvech, jejichž intenzita stoupala s potřebou jeho sexuálního uspokojení. Nejvíce řádil v letech 1983 - 84, policie nacházela zohavená těla a bylo zahájeno intenzivní vyšetřování. I tehdy ho mohl systém zachytit, kvůli menším přestupkům byl zatčen a uvězněn, ale kvůli nedbalé práci laboratoře, která špatně vyhodnotila jeho krevní testy, nebyl ztotožněn s důkazy na obětech.
Vyšetřování případů bylo pro sovětskou policii poměrně složité, neboť vládnoucí garnitura zakazovala zveřejňovat informace o případech i varování obyvatelstvu před řáděním sériového vraha. Připustila by tím, že se něco takového může dít i v komunistické společnosti. Svou poslední oběť zavraždil Andrej Čikatilo v listopadu 1990, když vycházel z lesa, kde zločin spáchal, byl dokonce přistižen policistou. Vymluvil se, že v lese sbíral houby, kdyby se strážník podíval do jeho tašky, našel by v ní uřezané prsy oběti. Do vyšetřovací místnosti se ale dostal brutální vrah až o dva týdny později. Podezření sílilo, policisté měli několik nepřímých důkazů, které jej s vraždami spojovaly. A tak se rozhodli zlomit Čikatila s pomocí psychologa. Ten využil zpracovaný profil, který během honu na vraha vznikl. Ten byl natolik přesný, že se Čikatilo sesypal a přiznal se k vraždě 56 lidí. Od té chvíle s vyšetřovateli ochotně spolupracoval a na figurínách v tělocvičně KGB demonstroval, co svým obětem prováděl, a ukázal jim i místa, kde leží oběti, jejichž těla policie neobjevila.
Soud probíhal za velkého zájmu veřejnosti i novinářů, obviněný Čikatilo se během přelíčení choval hrubě, obnažoval se a se zaujetím líčil detaily svého vražedného řádění. Popisoval, jak obětem uřezával genitálie či končetiny, které následně vařil a pojídal. Rodinní příslušníci pozůstalých během líčení plakali a kvůli tomu, aby někdo neztratil nervy a nechtěl vraha přímo v soudní místnosti zabít, byl po celou dobu zavřen v kleci. Andrej Čikatilo byl odsouzen k trestu smrti a popraven v roce 1994, kdy tehdejší prezident Boris Jelcin zamítl jeho žádost o milost. Příběh sovětského vraha inspiroval filmaře k několika dílům. Čikatila si zahrál Malcom McDowell ve filmu Evilenko a ztvárnil jej také Jeffrey DeMunn ve snímku Občan X.
Wikipedia, Britannica.com, ČSFD
