Jméno Marianne Bachmeier rezonovalo médii na celém světě v roce 1981. Ten den se totiž 31 letá žena rozhodla, že pomstí smrt své dcery. A tak vzala život tomu, kdo ho vzal jí. A to přímo v soudní síni.
Jméno Marianne Bachmeier se proslavilo zejména kvůli jejímu činu, kdy zastřelila vraha její dcery přímo v soudní síni. První věc, která člověka napadne je pravděpodobně ta, že se milující matka nedokázala vyrovnat s tím, že jí někdo vzal to nejcennější, co měla. Nicméně, když nahlédneme do raného života a mládí této ženy, zjistíme, že byla tak trochu matkou na baterky. V jejím životě mohlo hrát samozřejmě roli více faktorů, které zapříčinily její chování. Pod pokličku nikdo z nás nevidí. Názor si na ní nicméně udělejte sami.
Marianne se narodila V roce 1950 v malém městečku v Západním Německu. Vyrůstala ve velmi silně věřící a konzervativní rodině. Její otec byl těžký alkoholik, což samozřejmě neyvtvářelo ideální rodinné zázemí. Rodiče se nakonec rozvedli, její matka se znova vdala a Marianne si vzala do péče. Nicméně, ani v tomto případě nebyly vztahy mezi členy domácnosti ideální, a tak byla Marianne vyhozena z domu.
Když bylo Marianne pouhých 16 let, poprvé otěhotněla. Dítě dala již jako nemluvně k adopci. O dva roky později otěhotněla znova a i své druhé dítě dala jako nemluvně k adopci. Následně začala chodit s manažerem hospody, kde pracovala, se kterým otěhotněla potřetí. Ve svých 22 letech porodila dceru Annu a ačkoliv se její partner na výchově nepodílel, Marianne se rozhodla, že si dítě nechá. V důsledku toho s ní její dcera trávila celé noci v hospodě, kde pracovala, neměla téměř žádný zdravý režim a byla vychovávána tak trochu kočovným způsobem, což vyobrazily i dva dokumentární snímky, které byly o Marianne natočeny. Dle dostupných informací si Marianne moc dobře uvědomovala, že je její situace problematická, a tak chtěla dát k adopci i Annu. To ale, kvůli předčasné smrti své holčičky, nestihla.
Anně bylo pouhých 7 let, když k tragické události došlo. Osudným se jí stal 5. květen 1980, kdy se pohádala se svou matkou, a tak se rozhodla, že nepůjde do školy. Místo toho chtěla jít ke své kamarádce, ovšem cestou ji unesl Klaus Grebowski, 35 letý muž ze sousedství, kterého malá Anna několik dní předtím navštívila, aby si hrála s jeho kočkami. Grebowski držel Annu několik hodin ve svém domě, sexuálně ji zneužil a nakonec ji uškrtil punčochami své snoubenky. Tělo dívky pak svázal, zabalil jej do krabice a nechal jej na břehu kanálu. Ještě ten den ho jeho snoubenka udala policii. Grebowski měl již z minulosti zápis v trestním rejstříku, jelikož byl usvědčeným sexuálním delikventem. Kvůli svým činům sice v roce 1976 podstoupil chemickou kastraci, ale později se ukázalo, že se následně podrobil hormonální léčbě, aby kastraci zvrátil.
V průběhu soudního procesu s Klausem Grebowskim, konkrétně třetí den, se Marianne rozhodla vzít spravedlnost do svých rukou. Do soudní síně se jí podařilo propašovat zbraň. Tu namířila na záda pachatele a několikrát vystřelila. Muže zasáhlo 6 výstřelů a během převozu do nemocnice zemřel. Marianne poté sklonila zbraň a bez jakéhokoliv odporu se nechala zatknout. Byla odsouzena k šesti letům za mřízemi, ale po třech letech byla propuštěna. Marianne po propuštění poskytla několik rozhovorů, kde se ke svému činu otevřeně přiznává. Nikdy nevyjádřila sebemenší lítost. V roce 1996, ve svých 46 letech, zemřela na rakovinu slinivky. Je pohřbena na hřbitově v Lübecku, vedle své dcery Anny.
Murderpedia.org, Allthatinteresting.com, Wikipedia.org
