Když se řekne Eskymák, většina lidí si asi představí v kůžích navlečené jedince, kteří žijí u severního pólu v iglú ze sněhu a ledu, zahřívají se kožešinami, jedí syrové maso, jezdí na saních tažených psy husky a na uvítanou se místo polibku jemně dotýkají špičkami nosů. Pokud ale uvidíte novodobé Eskymáky, zjistíte, že nemůžete být dále od pravdy.
V prvé řadě, slovo Eskymák je dnes třeba v Kanadě již téměř považováno za urážku. S tímto názvem kdysi přišli Američané a „eskimo“ znamenalo „pojídači syrového masa“. Původní název národa obývajícího nejsevernější části Grónska, Kanady, Ruska a Aljašky zní Inuité, jejich oslovení se pak dělí v závislosti na tom, z jakého kmene pocházejí.
I když si Inuité vybrali k životu velmi nehostinnou část planety, kde pravděpodobně očekávali, že nebudou okolním světem příliš dobýváni, realita nakonec skončila někde úplně jinde. Během studené války USA a Rusko hledaly místa pro vojenské základny a právě Arktida byla pro ně ideálním místem. Inuité si tak začali zvykat na vymoženosti západního světa, neustálý přísun potravin, přicházeli o svoji samostatnost a vzhledem k míšení ras bohužel také podléhali novým civilizačním chorobám, které doposud nepoznali, jako třeba tuberkulóza nebo obrna.
Představa projížďky na saních tažených psy po nekonečných sněžných pláních za polárním kruhem zní samozřejmě víc než dobrodružně a romanticky, obzvlášť když si k tomu přimyslíte hřejivé a měkké houně, štěkající krásné psy i cinkání rolniček. Tyto sáně byly součástí eskymácké kultury odjakživa a romantické projížďky byly to poslední, k čemu sloužily. Měly za úkol zejména přepravovat těžký náklad, ryby i další trofeje z lovu, a vyráběly se sobích paroží pokrytých tuleními kůžemi. Dnes už je realita především praktická. Eskymáci neboli Inuité se natolik domestikovali, že k těmto úkonům používají motorem poháněné skútry a saně tažené psy slouží nejčastěji jako atrakce pro turisty, kteří chtějí zažít staré časy a projet se po okolí.
Běžného Inuita si pravděpodobně představíte navlečeného v typických kožešinách, které původní lovce chránily před chladem jak na lovu, tak i v iglú. Dnes takový outfit ale najdete tak akorát v muzeích. Aby ale Inuité úplně nepřišli o svoji výjimečnost, vytvořili si z látek, které k nim třeba do Grónska začali dovážet Evropané, pestrobarevné kroje, v nichž se ukazují na nejrůznějších slavnostech a na svatbách. Na lovy však vyrážejí v moderní péřové výbavě.
Pokud v oblastech, kde žijí Inuité, dnes ještě narazíte na iglú, jedna se spíš o náhodu. Jde buď opět o lákadlo pro turisty, nebo o zarytého starého Inuitu, který lpí na svém kulturním dědictví. Dnešní Inuité žijí běžně v domech se střechou nad hlavou, kde mají k dispozici běžný nábytek, elektrické spotřebiče i vymoženosti jako televize, počítač či mobilní telefon. Malé Inuity nepotkáte ve sněhu, jak si dojemně hrají se štěňaty tažných psů, naopak. Nejčastěji je mimo běžné školy najdete právě doma u počítačů hrát hr, případně sledovat mobily, a bojovat s obezitou.
Nadváha je totiž dalším problémem, který Inuity trápí. Strava Inuitů se původně skládala zejména z masa a tuku ryb, velryb, mrožů či tuleňů. V dobách, kdy potřebovali vydržet kruté mrazy, byla tato strava pravděpodobně vhodná, ačkoliv z hlediska pestrosti velmi nedostatečná. Po propojení se se západními kulturami sice mohl jejich jídelníček začít být pestřejší, Inuité si ale paradoxně ze západních potravin vybrali ty, které jim nic dobrého nepřinášejí. Velké oblibě se u nich těší třeba slazené limonády, které v kombinaci s jednotvárným jídelníčkem vedou k obezitě, kterou trpí 64 % jejich kanadské populace.
Ačkoliv velké životní změny by pro většinu Inuitů měly být pozitivní, protože vedly ke zjednodušení jejich života i k usnadnění obživy, ve skutečnosti tomu tak úplně není. I když dnešní generace už život v iglú v podstatě nezažily a nemají tak co postrádat, etablování se do západního světa s sebou u Inutiů nese své stinné stránky, zejména co se týče psychiky. Ač se to zdá překvapivé, právě mezi lidmi, kteří zažili drsné životní podmínky a dnes mohou žít v blahobytu, panuje vysoká míra sebevražd, a to desetkrát větší než ve zbytku populace.
www.stoplusjednicka.cz, www.idnes.cz, www.poznatsvet.cz
