Nacistický dozorce Gustav Wagner: Vraždil děti matkám před očima, vězni mu říkali Bestie. Před spravedlností utekl do Brazílie

Většina opravdu krutých velitelů či dozorců v koncentračních táborech si od vězňů vysloužila nejrůznější přezdívky odkazující na jejich nelidské chování. Krutost Gustava Wagnera zřejmě neznala mezí, protože velitel koncentračního tábora v Sobiboru měl přezdívky hned čtyři. Vězni mu říkali Bestie, Zvíře, Vlk i Šelma.

Vraždil děti matkám před očima

Gustav Wagner se narodil 18. července 1911 ve Vídni a už ve dvaceti letech se v Rakousku přidal k nacistickým jednotkám. Poté, co byl zatčen za nacionálněsocialistickou agitaci, uprchl do Německa, kde se připojil k jednotkám SA a později k SS. Během války od roku 1940 působil na zámku Hartheim v Horním Rakousku. Toto místo bylo určeno k zabíjení invalidních a duševně nemocných lidí, práce neschopných vězňů koncentračních táborů a zahraničních nuceně nasazených pracovníků nacisty v období od května 1940 do prosince 1944. Celkem bylo během tohoto období zavražděno oxidem uhelnatým v plynové komoře 30 000 lidí. V tomto ústavu získal Wagner pro nacisty potřebné zkušenosti, a tak byl v roce 1942 převelen do koncentračního tábora Sobibor na území Polska.

Vraždil děti matkám před očima

V Sobiboru pracoval nejdříve jako zástupce velitele tábora, jímž byl nechvalně proslulý Franz Stangl. Ten byl ale později převelen do koncentračního tábora Treblinka a Wagner převzal jeho funkci. Jeho prací byla zejména selekce nově příchozích vězňů, kteří byli použiti jako otrocká pracovní síla v táboře či mimo něj. Ostatní byli posíláni do plynových komor. Wagner byl navíc známý tím, že si krátil čas týráním vězňů, které trestal za úplně nesmyslné prohřešky, jako byl třeba odpočinek při práci či malé nadšení při zpěvu. Nejčastěji k bití používal bič. Vymyslel také takzvanou „trestní brigádu“, kdy museli vězni při práci ještě navíc běhat po dobu tří dní, a pozoroval, jak umírají vyčerpáním. Neměl také problém vraždit děti přímo před očima jejich matek. Celkově měl za své působení v Sobiboru na svědomí smrt až 250 tisíc Židů, kteří byli posláni do plynu.

Setkání po válce

V říjnu 1943 byl Wagner krátce mimo tábor, čehož využila skupina vězňů, která se vzbouřila. I když se Wagner snažil zahladit stopy, nacistické vedení se o jeho selhání dozvědělo a Wagner o svoje místo přišel. Vedoucí ho ale ještě pověřili likvidací všech důkazů o existenci tábora a na tom si zrůdný velitel dal opravdu záležet. Nejen, že se zbavil všech důkazů, ale navíc dal všechny vězně, kteří na tomto úkolu pracovali, bezprostředně po akci zabít.

Po skončení války se snažil uprchnout v převlečení za motocyklistu, byl ale zadržen a přepraven do zajateckého tábora. Z neznámých důvodů byl však krátce na to propuštěn. Vytvořil si falešnou identitu a začal pracovat jako dělník na stavbě, kde se úplnou náhodou setkal se svým bývalým nadřízených z koncentračního tábora Sobibor Franzem Stanglem. Tito dva bývalí nacisté se samozřejmě hned spojili a rozhodli se utéct společně. Nejdříve zamířili do Itálie, kde jim spřátelení fašističtí duchovní poskytli ukrýt a zařídili jim útěk přes takzvané krysí stezky, jimiž po druhé světové válce utíkala před spravedlností většina nacistů.

Život v Jižní Americe

Wagner spolu se Stanglem a jeho rodinou zprvu odcestovali do Sýrie, tam se ale dlouho nezdrželi. Jejich cílovou destinací byla jako u řady dalších nacistů Jižní Amerika, konkrétně Brazílie. Wagner zde pracoval jako pomocník v bohaté rodině a později vyráběl betonové sloupky. Žil beztrestně a poklidně až do roku 1967, kdy byl známým lovcem nacistů Simonem Wiesenthalem vypátrán jeho kamarád Franz Stangl, kterého nakonec brazilská vláda vydala do Německa, kde byl odsouzen na doživotí.

Wagner pochopil, že smyčka kolem něho začíná stahovat, a že právě on by mohl být dalším nacistou, kterého dožene spravedlnost. Ze strachu z vydání do Německa se nakonec sám v roce 1978 vzdal brazilským úřadům, překvapivě však nebyl zatčen, ani vydán, ačkoliv žádost o jeho vydání přišly nejen z Německa, ale i z Izraele, Rakouska, Jugoslávie a Polska. V Německu byl mezitím odsouzen k trestu smrti v nepřítomnosti. Wagner tak za své činy zůstal nepotrestán a ani jich nikdy nelitoval. „Neměl jsem žádné pocity... prostě se z toho stala další práce. Večer jsme nikdy nediskutovali o naší práci, ale jen popíjeli a hráli karty,“ řekl kdysi v rozhovoru pro BBC. V roce 1979 byl nalezen mrtvý s nožem zabodnutým do hrudi. Zda šlo o vraždu nebo sebevraždu, nebylo nikdy objasněno.

Zajímají vás lovci nacistů? Přečtěte si příběh Bohuslava Ečera.