Soňa Červená byla česká herečka a slavná operní pěvkyně, se kterou se osud nemazal. Život jí komplikovali nacisté, komunisté i StB. Přišla o tatínka, maminku, manžela a prožila i potrat svého jediného dítěte. Červená se však nikdy nevzdávala a statečně bojovala až do konce svých sil. Zemřela v květnu letošního roku, ale její významnou osobnost je třeba si pravidelně připomínat.
Soňa se narodila v roce 1925 v Praze a už raného dětství prožívala nesnadné chvilky. Její otec, právník Jiří Červený, založil slavný literární kabaret Červená sedma, což znamenalo, že se jejich domov stal častým místem setkávání významných osobností, včetně spisovatele Františka Gellnera, skladatele Bohuslava Martinů, herce Eduarda Kohouta a dalších. Po deseti letech manželství se však její rodiče rozešli a Soňa zůstala žít s matkou Žofií a starší sestrou Jiřinou. Ačkoliv ji její maminka nepodporovala v zájmu o umění, Soňu to od její vášně neodradilo. I přes matčin nesouhlas se dívka přihlásila na konkurz do Osvobozeného divadla, kde ji Jiří Voskovec obsadil do hlavní role v muzikálu Divotvorný hrnec, kde si zahrála po boku Jana Wericha.
V roce 1939 začala druhá světová válka a oba rodiče Soni skončili v koncentračních táborech – maminka v Ravensbürcku a tatínek v Terezíně. Oba rodiče ale peklo na zemi přežili. V dokumentu 13. komnata Soňa prozradila, že asi 2 měsíce po skončení války přišla její maminka pěšky z Ravensbürcku „Maminka přišla pěšky z koncentračního tábora v Ravensbrücku úplně zubožená. Tak jsme se objaly. Já jsem se s maminkou moc málo objímala. To byly takové dvě minuty, kde jsme se našly”.
Sotva se ale vrátila, čekala ji další rána – v listopadu 1948 ji zatkli komunisté a drželi ji ve věznici na Pankráci. Soňa tenkrát neměla tušení, kde její maminka je, až jednoho dne zazvonil telefon. „Jednoho rána mi zavolal jeden student medicíny, syn naší známé rodiny, že měli na patologii a na pitevně je pravděpodobně tělo mojí matky,“ vzpomínala pěvkyně. „Večer jsem tam přišla a šla dolů do sklepa za panem doktorem Pánkem. Strašně jsem ho prosila, aby mi ji dal. Byl tak hodný, že mi její tělo vydal. Mělo jít s ostatními do společného hrobu. V noci jsem zavolala pohřební službu, unesla jsem ji a za několik dní ji tajně, v úplném tichu, pohřbila do naší hrobky na Vyšehradě“. Na Pankráci Červené řekli, že její matka spáchala sebevraždu požitím jedu a že jí prokázali přípravu útěku za hranice. Soňa Červená však tomuto tvrzení nikdy neuvěřila.
Hned po skončení války se Soňa vdala za Františka Slabého. Ani v tomto směru jí však štěstí nepřálo. Nastupující komunistický režim mu znárodnil jeho podnik a jako odpůrci režimu mu nezbývalo nic jiného, než emigrovat. Soňa ale zůstala v Čechách. Jejich kontakt se přetrhl a jediné, co o něm věděla bylo, že se dostal do Kanady, kde pravděpodobně i dožil. Soňa zůstala ve své vlasti a věnovala se divadlu, které milovala.
V roce 1958 se z Brna přesunula do slavné berlínské opery Unter den Linden. Tento krok jí přinesl obrovský kariérní úspěch. Zpívala v nejslavnějších světových operách včetně Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela, ve které naprosto excelovala. Červená za svůj život tuto roli zazpívala celkem 156 krát.
V té době se jak východoněmecká Stasi, tak česká StB pokoušely s ní navázat spolupráci, přičemž StB jí dokonce vedla osobní spis. Oba pokusy však selhaly. I když po únorovém převratu nechtěla opustit vlast s manželem, brzy došlo i na ní. V roce 1962 dostala příkaz od pražské divadelní agentury, aby se okamžitě vrátila z Berlína do Prahy. Využila tedy posledního možného přechodu v Berlínské zdi a prošla jím pouze s kabelkou a psem. Již týden nato obdržela nabídku na smlouvu od Německé opery v Západním Berlíně.
Pro Červenou se přesunem do Západního Berlína otevřely dveře k novým možnostem – nejen v kariéře, ale i v osobním životě. Začala žít s manažerem největších světových orchestrů, se kterým byla celých 30 let až do jeho smrti. Právě s ním také čekala své jediné dítě, které ale bohužel potratila. Nešťastná událost se přihodila, protože, ačkoliv jí to nebylo doporučeno, letěla těhotná do San Francisca, kde chtěla splnit svou smlouvu v opeře. Znovu otěhotnět se jí pak už nikdy nepodařilo.
Po několika letech strávených v emigraci se v roce 1989 vrátila do své vlasti, kde vystupovala až do své smrti. I přes dlouhou dobu, kterou strávila v zahraničí, vždy mluvila perfektně česky a svůj rodný jazyk nikdy nezapomněla. „Vzali mi přátele, rodinu, majetek, ale český jazyk mi vzít nemohli“, řekla v rozhovoru. Tato ikonická legenda zemřela v květnu letošního roku v úctyhodném věku 97 let.
Medium.seznam.cz, Krajskelisty.cz, Cs.wikipedia.org, Novinky.cz
