Charlotte Masaryková nebyla jediná: Helena Scholzová okouzlila prvního prezidenta TGM i v padesáti letech, byla jeho poslední přítelkyní

Psal se rok 1923, když prezident Tomáš Garrigue Masaryk navždy ztratil svoji první ženu Charlottu. Sám Masaryk vždy tvrdil, že „každý muž má mít ve svém životě jen jednu ženu a žena jen jednoho muže, kteří mají žít ve svazku manželském“ a tomuto tvrzení šel sám příkladem, po smrti Charlotty se však situace začala měnit. A to i přes veškerou snahu jeho dcery Alice, která se svojí puritánskou povahou považovala za správné udržet otcův „mediální obraz“ netknutý. Zacházela dokonce tak daleko, že svou snahou i přímo omezovala svého otce. Jenže pohledný prezident s charismatem na rozdávání se ženám líbil i v pozdějším věku a také on byl jejich velký obdivovatel, a tak není divu, že nezůstal jen truchlícím vdovcem.

Helena a její talenty

Helena Scholzová se narodila 18. srpna 1882 v Chropyni do silně intelektuální rodiny, kde mohla rozvíjet svoje znalosti i talent, takže byla ideální kandidátkou na to zaujmout v budoucnu Masarykovu pozornost. Její matka byla německy píšící básnířka a spisovatelka Maria Stonaw­ski-Scholzová, otec zase doktor práv Albert Scholz. Rodiče se nicméně rozvedli, když bylo Heleně sedm let a matka se i s dětmi odstěhovala k prarodičům na zámek v Třebovicích, kde vedla umělecký salon.

Není se proto čemu divit, že v dospívající Heleně se rodilo hned několik talentů. Byla nadaná především na jazyky, a tak brzy plynně mluvila hned čtyřmi – anglicky, německy, francouzsky a italsky. Objevila v sobě ale také umělecký talent a právě cestou umění se nakonec vydala a studovala po celé Evropě. Ve Vídni a v Drážďanech se zabývala studiem kresby, do Bruselu a do Berlína se vydala za sochařstvím a další poznatky získávala během studií ve Florencii a v Paříži. Zpátky na zámku si poté zařídila ateliér, brzy však odešla do Vídně.

Právě v hlavním rakouském městě totiž totiž dostala nabídku, která se neodmítá, a to portrétovat habsburskou rodinu. To jí zajistilo nejen skvělý výdělek, ale také dobré jméno a další zakázky. Mezitím se provdala za Jana Železného, s nímž prožila šťastné, i když bezdětné, manželství. Pobývali ve Florencii i v Římě, kde mohla Helena i nadále rozvíjet svůj talent, na svoji rodnou zemi však nezapomínala a vracela se pravidelně především o prázdninách.

Vztah s Masarykem

Její umělecké nadání ji nakonec svedlo dohromady i s TGM. Bylo to devět let po smrti Charlotty, kdy se rozhodlo, že je potřeba vytvořit socha prezidenta a na doporučení československého vyslance v Římě Vojtěcha Mastného byla pro tuto práci vybrána právě Helena. S Masarykem se setkala v jeho letním sídle v Topoľčiankách, kde pobývala devět dní, než sochu vytvořila. Přirozeně se mezi ní a Masarykem vytvořilo pouto, které se přeneslo i do následujících let. Prezidenta okouzlila především talentem a intelektem, a to i přesto, že už jí bylo padesát let.

Masaryk v té době podle historiků udržoval milostnou korespondenci se spisovatelkou Oldrou Sedlmayerovou, jak se ale ukázalo, právě po setkání s Helenou tato komunikace vyšuměla, zatímco se známou sochařkou nabrala na obrátkách. Trvala však pouhé dva roky, poté se začal zhoršovat Masarykův zdravotní stav a mimo jiné především jeho zrak, kdy mu činil problém i pouhý podpis, natož pak sáhodlouhé dopisy. Dalším důvodem byl také strach z nacistů kteří by mohli korespondenci zneužít. A tak vztah charismatického prezidenta a nadané umělkyně a poslední Masarykovy přítelkyně pomalu vyšuměl. Helena prožila válku v Americe, poté se vrátila opět do Itálie, kde v roce 1974 ve věku dvaadevadesáti let zemřela.

Zajímají vás silné ženy napříč historií? Přečtěte si o Joan Clarke, která pomohla vyhrát druhou světovou válku.