K její knize se většina z nás dostala v dospívání, když nám ji rodiče nebo učitelé ukázali, aby nás odradili od drog. Paradoxně příběh narkomanky Christiany na mnoho lidí zapůsobil opačně a možná vyvolal i touhu zkusit to, co Christianu nutilo žít na okraji společnosti. Kam se dívka z knihy My děti ze stanice ZOO poděla a jak dnes vypadá?
Byla ještě dítě, když se ocitla ve světě drog. Christiane se stala nejznámější narkomankou na světě v době, kdy se rozhodla sdílet svůj životní příběh v knize My děti ze stanice ZOO. Z knihy se stal bestseller, který vyšel hned v několika jazycích a několika vydáních. Co se ale stalo s malou Christiane, která heroinu propadla již ve čtrnácti letech a vydělávala si na něj prostitucí?
Christiane Vera Felscherinow se narodila 20. května 1962 v malé vesnici nedaleko Hamburku, když jí ale bylo šest let, odstěhovali se s ní a její mladší sestrou rodiče do západního Berlína. Vytržení z života v přírodě a přemístění do betonové džungle sídliště ve čtvrti Gropiusstadt znamenalo pro Christianu obrovský šok, který ještě podle jejích slov podpořil nezájem rodičů o její osobu. „Rodiče mě zanedbávali. Můj otec byl piják a týral mě i sestru. Byl cholerik a moje máma prostě nic nedělala, zajímal ji hlavně její vzhled a románek s jiným mužem. Jako dítě jsem byla hrozně osamělá. Chtěla jsem jen někam patřit a bojovala jsem s celým světem,“ vzpomínala na své rané dětství Christiana.
Podporu a zázemí začala brzy vyhledávat mimo domov. Přátele si našla v mládežnickém klubu Dům středu, kde se také ve dvanácti letech setkala s prvními drogami jako hašiš, LSD, extáze a různé druhy povzbuzovacích a uklidňujících léků. V pouhých třinácti letech začala s vědomím své matky navštěvovat vyhlášenou diskotéku Sound, kde poznala nové přátele a také nové drogy. Heroin byl v sedmdesátých letech minulého století velkým problémem, se kterým si úřady nevěděly rady. Nejděsivější na celé situaci bylo, že droze propadaly děti školou povinné, mezi nimi Christiana, jenž lidi závislé na heroinu vnímala jako své vzory.
Heroin poprvé vyzkoušela po koncertu Davida Bowieho měsíc před jejími čtrnáctými narozeninami. Jelikož byl na heroinu závislý i její přítel a životní láska Detlef, který si posléze vydělával na drogu prostitucí, netrvalo dlouho, a také Christiana propadla závislosti. Ačkoliv byla školou povinná a žila u své matky, trvalo dlouhou dobu, než její problémy někdo zaregistroval. V té době si už i Christiana vydělávala na heroin jako prostitutka a denně se pohybovala mezi dealery a dalšími prostituty a prostitutkami na stanici metra ZOO, která v té době byla drogami neblaze proslulá.
Christiana ve své knize podrobně líčí život náctileté prostitutky, smrt blízkých přátel i nejlepší kamarádky Babsi, která se v té době stala ve čtrnácti letech nejmladší obětí heroinu v Německu. Vypráví o tom, jak se pokoušela odvykat, jak znovu propadala heroinu, i jak silná byla její láska k Detlefovi, bez kterého si neuměla představit život. Zároveň si ale neuměla představit ani to, jak by jejich život měl vypadat bez drog.
Když bylo Christianě patnáct let, rozhodla se její matka tvrdě zakročit a odvezla svoji dceru k příbuzným do vesničky k Hamburku. Až tam, bez přístupu k drogám, se Christianě konečně podařilo na dlouhou dobu abstinovat. V šestnácti letech se při soudním líčení setkala se dvěma novináři, kteří s ní sepsali knihu My děti ze stanice ZOO, a také jí pomohli najít místo v učebním oboru. Christiana byla na nejlepší cestě k tomu zvládnout život bez heroinu, v osmnácti letech jí byl ale vyplacen podíl na knize, která se mezitím stala bestsellerem, a pro Christianu to byl nový spouštěč. Už si nemusela vydělávat na drogy prostitucí, mohla jich mít, kolik chtěla.
V té době také spatřil světlo světa stejnojmenný film na motivy knihy, který se stal trhákem. Když ho jel filmový štáb prezentovat do USA, byla to právě Christiana, která je doprovázela, neboť herečka hrající její postavu byla na takovou cestu příliš mladá. A právě v Los Angeles se Christiana setkala se svým idolem Davidem Bowiem, jehož songy ve filmu zazněly, a zamilovala se do města Pasadena, kde chtěla zůstat. Brzy ale byla přistižena s větším množstvím heroinu a kokainu a z USA byla vykázána.
V následujících letech žila Christiana v různých koutech Evropy. Výdělek z knihy i filmu jí zajistil finance na život i drogy a navíc se dostala do kruhů slavných lidí. V Německu chvíli žila v jedné domácnosti s členem kapely Einstürzende Neubauten Alexanderem Hacke, s nímž pokračovala v „drogové kariéře“, na několik let se ocitla také ve švýcarském Curychu, kde se dle jejích vlastních slov pohybovala mezi literární a heroinovou scénou. V Curychu byly drogy ve velkém tolerovány a v oblasti Platzspitz park se běžně scházelo až na tři tisíce „heráků", kteří si drogy aplikovali přímo před zraky kolemjdoucích. Christiana tak znovu viděla umírat své přátele a zřejmě právě tady se nakazila žloutenkou typu C a setkala se s rizikem HIV.
Po několika letech se rozhodla abstinovat v Řecku, kde potkala svoji velkou lásku Panagiotise, s nímž žila šest let. Ale i zde bylo jasné, že drogy jsou zřejmě Christianiným osudem, protože si ji našly i na vzdáleném ostrově, kam, jak se později ukázalo, se jezdila léčit řada narkomanů, bohužel vzhledem ke jejich velké fluktuaci většinou bez úspěchu. Ani Christianě se to příliš nedařilo a po rozchodu s Panosem se opět vrátila do Německa.
Christiana dostala novou šanci na normální život v roce 1996, když zjistila, že je těhotná. Tehdy se skutečně dlouhé roky snažila žít tím nejlepším životem, jakého byla schopna, aby svému synovi Janovi dala lepší dětství, než měla ona sama. Bohužel, jak se říká, heroin je droga, která vás chytne a nepustí, a tak, jak už mnohokrát v životě, Christiana jejímu kouzlu znovu propadla. Snažila se zvládnout další závislost a výchovu syna, toho jí nakonec ve věku jedenácti let úřady odebraly.
O pět let později se Christiana rozhodla napsat další knihu, tentokrát o tom, co se s ní dělo po vydání té první. S názvem Můj druhý život se z ní opět stal bestseller, i když už ne tak populární, jako byla prvotina. Miliony lidí však toužily vědět, co se s heroinovou princeznou stalo, a mnohé překvapilo, že stále ještě žije. Christina ale hlavně chtěla, aby druhá kniha konečně dokázala lidi od drog odradit. „U první knihy si mnoho mladých lidí myslelo, že to, co jsem zažila, bylo okouzlující a romantické. I když se kniha stala povinným textem ve školách, všimla jsem si, že děti to, co čtou, spíše fascinovalo než děsilo. Nakladatelství Stern tedy vydalo knihu s informacemi o tom, jak se vypořádat s dospívajícími, kteří byli fascinováni mým příběhem. Doufám, že Můj druhý život vyděsí lidi od braní drog víc než moje první kniha. Popisuje, kolik bolesti jsem ve svém životě vytrpěla, a že zemřu velmi brzkou a bolestivou smrtí,“ uvedla v rozhovoru pro Vice v roce 2013 Christiane.
V té době byla Christiane na metadonové léčbě, zároveň však propadla alkoholu. Se synem se stýkala zřídka a tvrdila, že ví, že brzy zemře. Se žloutenkou typu C trpěla cirhózou jater, jakožto aktivní narkomanka však neměla nárok na transplantaci. „V životě jsem o nic nepřišla, jsem s tím v pohodě. Tohle sice není to, co bych doporučovala, není to ideální život, ale je to můj život,“ prohlašovala heroinová princezna. O jejím životě v současnosti není mnoho známo, v loňském roce se však údajně přestěhovala na malou farmu s úmyslem žít život bez drog. Jak ale sama v minulosti přiznala, bez drog vlastně žít nechce: „Nikdy jsem se jich nechtěla vzdát, nic jiného ani neznám. Nepotřebuju předstírat, že jsem přestala. Rozhodla jsem se žít jiný život než ostatní.“
www.vice.com, www.dotyk.cz, autorský text
