Koncentrační tábor Gusen, který byl pobočným táborem hlavního tábora Mauthausen, patřil mezi nejkrutější místa nacistického teroru. Jedním z mužů, kteří stáli za hrůznými praktikami tohoto zařízení, byl Karl Chmielewski, bývalý důstojník jednotek SS a velitel tábora. Za svůj sadismus si vysloužil přezdívku Ďábel z Gusenu.
Koncentrační tábor v obci Gusen sloužil jako pobočný tábor hlavního koncentračního tábora v Mauthausenu. Jeho výstavba byla zahájena v prosinci 1939 a první vězni zde byli oficiálně zaregistrováni v květnu 1940. Během jeho existence až do osvobození v květnu 1945 táborem prošlo přibližně 71 tisíc zajatců pocházejících z téměř třiceti zemí. Více než polovina z nich nepřežila nelidské podmínky věznění. Jedním z mužů, kteří stáli za hrůznými praktikami tohoto zařízení, byl Karl Chmielewski, bývalý důstojník jednotek SS a velitel tábora. V procesu s ním, který probíhal po válce, vypluly na povrch otřesné detaily o jeho brutalitě a bezcitnosti.
Karl Chmielewski se narodil 16 července 1903 ve Frankfurtu nad Mohanem. Školu opustil dříve, než ji stihl dokončit, a přestěhoval se do Mnichova, kde se vyučil řezbářem. Otevřel si vlastní podnik, brzy ho však kvůli hospodářské krizi musel zavřít. Oženil se, měl jednoho syna, ale měl problémy uživit rodinu a tak musel chodit na brigády. V roce 1932 vstoupil do SS a o rok později se stal členem NSDAP. Byl součástí štábu Heinricha Himmlera.
Díky své oddanosti nacistické věci rychle stoupal po kariérním žebříčku brzy byl převelen do koncentračního tábora Columbia, kde působil v týmu velitele. Tábor Columbia se nacházel přímo v Berlíně a byl zaplněn politickými vězni. Chmielewski později pracoval v Sachsenhausenu a poté byl převelen na velitelství rakouského koncentračního tábora Mauthausen, kde dostal za úkol vybudovat od základů nový tábor v Gusenu, jenž byl uveden do provozu v roce 1940 a Chmielewski se stal jeho velitelem. Gusen a Mauthausen se brzy staly tábory s nejtvrdšími podmínkami věznění a nejvyšší úmrtností.
Během svého působení v Gusenu se Chmielewski nechvalně proslavil četnými alkoholovými excesy a získal si pověst extrémně krutého velitele. Jedním z jeho hesel údajně bylo „Dobrý vězeň v koncentračním táboře nevydrží více než tři až čtyři měsíce“. Nejen, že vydával rozkazy k mučení a zabíjení vězňů, ale osobně se na jejich vraždách a týrání podílel. Ubíjel vězně obušky, kopal je těžkými botami a nechal je zemřít při bičování, kdy jim dal až 150 ran bičem. S oblibou topil vězně ve vodní nádrži nebo je poléval vroucí vodou. Jeho zacházení s vězni bylo nakonec nepřijatelné i pro ostatní důstojníky SS.
Jeho nadřízený, velitel Mauthausenu Carl Ziereis dokonce po válce tvrdil, že Chmielewski používal kůži zemřelých k výrobě nejrůznějších předmětů, jako třeba peněženek a knižních vazeb, což bylo podle Zeireise nacistickými úřady přísně zakázáno. Jednou z Chmielewskiho specialit byly smrtící koupele prováděné zejména v zimních měsících. Ke koupeli byli vybíráni vězni, kteří byli nemocní nebo neschopní práce. Byli posláni do umývárny koncentračního tábora, kde museli setrvat nazí pod sprchami. Byly ucpány odtoky a začala se na ně valit ledová voda, v níž museli plavat. Pokud tak neučinili, byli byti kovovými lopatami a pokud neumřeli během koupele, v bolestech umírali na hromadě, na kterou byli naházeni, přinejhorším během kremace. Odhadem tak bylo zavražděno až 2000 vězňů.
Chmielewski se nakonec v Gusenu nakazil tyfem a téměř půl roku nebyl schopen vykonávat svoji práci. Poté byl převelen do Holandska, kde dostal za úkol vybudovat další koncentrační tábor, který byl uveden do provozu roku 1943 a Chmielewski se opět stal jeho velitelem. Zde byl vyhlášený tím, že bral úplatky a také se obohacoval krádežemi majetku vězňů. Byl také sexuální deviant, který znásilňoval vězeňkyně, a v roce 1944 byl dokonce ještě nacisty odsouzen k patnácti letům vězení za znásilňování a zpronevěru. Zbytek války strávil jako vězeň v koncentračním táboře Dachau.
Po válce Chmielewski zmizel v Rakousku, kde se po setkání s rodinou ukrýval na statku v horním Rakousku. Nicméně v roce 1953 vrátil do Německa, kde se pod smyšlenou identitou začal věnovat práci v zemědělství. V témže roce byl souzen za křivou přísahu, podvod a bigamii a byl odsouzen k ročnímu vězení. Když byla v roce 1959 odhalena jeho pravá identita, byl zatčen západoněmeckou policií a obviněn z vražd několika stovek nevinných lidí. O dva roky později byl shledán vinným z toho, že svou brutalitou způsobil smrt vězňů, a byl odsouzen k doživotnímu vězení s nucenými pracemi.
Chmielewski nad svými činy neprojevil žádnou lítost a dokonce u soudu prohlásil, že život nemocných lidí a Židů pro něj nemá žádnou cenu. Soud ho prohlásil za sadistu, který si liboval v týrání lidí. Jenže ani doživotí nebylo jeho finálním verdiktem. Chmielewski byl nakonec z důvodu špatného duševního zdraví z věznice v březnu 1979 propuštěn a poslední roky strávil v pečovatelském ústavu v Chiemsee. Zemřel 1. prosince 1991 ve věku osmaosmdesáti let.
www.jta.org, www.blesk.cz, www.stream.cz
