Gisela Habsbursko-Lotrinská, dcera slavné císařovny Sissi, vyrůstala v záři císařského dvora. Ale nenaplněná mateřská láska a životní ztráty ji ovlivnily celý život. Čím si prošla arcivévodkyně, kterou její poddaní přezdívali Dobrý anděl z Vídně?
Gisela se narodila 12. července 1856 v Laxenburgu u Vídně jako druhé dítě rakouského císaře Franze Josefa I. a císařovny Alžběty, známé jako Sissi. Zatímco její starší bratr Rudolf se měl stát nástupcem na habsburský trůn, Gisela byla vychována spíše v tradiční roli arcivévodkyně. Její výchovy se ujala její babička Žofie, a to hned ze dvou důvodů. Matka císaře totiž nedůvěřovala mladinké Sissi, že by roli císařské matky zvládla, a děti jí prakticky odebrala. Pravdou ale také bylo, že po smrti prvorozené dcery Žofie Frederiky si Sissi vytvořila ke zbývajícím dvěma dětem odstup a vídala je jen sporadicky.
Dětství malé Gisely tedy nebylo příliš šťastné a naplněné radostí. Malá arcivévodkyně zoufale postrádala lásku matky, a od babičky Žofie se jí také příliš nedočkala. Ta se totiž zaměřovala především na to, aby její vnoučata zvládala etiku, byla disciplinovaná, vzdělaná a neodporovala nárokům, které po nich byly požadovány. Děti byly také často svěřovány do péče různých guvernantek a chův. Gisela tedy po emoční stránce strádala, o to větší pouto si však vytvořila ke svému bratrovi Rudolfovi a také ke svému otci, jemuž se chtěla především zavděčit.
Giselino mládí bylo obdobím, kdy se císařský dvůr vzpamatovával z různých skandálů a otřesů, od Alžbětiných výstředností až po Rudolfovy problémy. Byla vychovávána jako každá jiná arcivévodkyně, ale od mala projevovala inteligenci a silnou osobnost. Na rozdíl od své matky, která utíkala před povinnostmi, nebála se postavit etice i celému dvoru a byla považována za rebelku, se Gisela jevila jako svědomitá, až starosvětsky odpovědná mladá dáma. Postupem času dokonce životním stylem své matky začala opovrhovat.
O to překvapivější bylo, že Sissi sehrála velkou roli v domluveném sňatku své dcery. Prosadila, aby se Gisela vdala již v šestnácti letech, a to za o deset let staršího prince Leopolda Bavorského. Sňatek byl sice dohodnutý, jak se ale naštěstí pro Giselu později ukázalo, manželství bylo šťastné a spokojené. Svatby se ale nakonec zúčastnil jen císař Franz Josef, Sissi si na veselku své druhorozené dcery čas neudělala. A chladné vztahy pokračovaly i nadále, Sissi na rozdíl od svého manžela Giselu téměř nenavštěvovala.
Po svatbě Gisela následovala svého novomanžela a odstěhovala se s ním do sídla Palais Luitpold v Mnichově. Arcivévodkyně byla pro svoji roli doslova zrozena, plnila své povinnosti naprosto zodpovědně a navíc se stala milující manželkou. Nezahálela ani, co se týče dobročinnosti. Podporovala chudé, nemocné i děti, zakládala dobročinné spolky. U svých poddaných se velmi rychle stala oblíbenou natolik, že jí přezdívali Dobrý anděl z Vídně. Leopold se navíc ke Gisele choval s úctou a podporoval ji, což pro ni po letech chladného vztahu s matkou muselo být úlevou. Manželé spolu měli čtyři děti, což pro Giselu znamenalo naplnění a skutečné rodinné štěstí. Na rozdíl od vlastní matky se o své děti starala s velkou láskou a péčí.
Během svého života Gisela zažila i další bolestné chvíle. Velkou a nikdy nezahojenou ztrátou pro ni byla smrt milovaného bratra Rudolfa, jehož úmrtí je opředené záhadami, pravděpodobně se jednalo o sebevraždu. Giselu poznamenala také násilná smrt matky, a to i přesto, že jejich vztah byl velmi chladný. Bojovala i se dvěma ze svých čtyř dětí, a to ve chvíli, kdy se Alžběta Marie Bavorská se tajně provdala proti vůli celé rodiny, a následně se její syn Jiří Bavorský jedenácti měsíčním nenaplněném manželství rozvedl, aby se mohl stát knězem.
Za první světové války se Leopold aktivně zapojil do bojů a ani Gisela nezůstala pozadu. Zatímco její manžel bojoval na východní frontě, arcivévodkyně se v lazaretu, který založila v jejich mnichovském sídle, starala o raněné. Pád rakousko-uherské monarchie v roce 1918 Giselu i celou její rodinu hluboce zasáhl. Život, který znala, se rozpadl, a ona se musela smířit s novým politickým uspořádáním Evropy.
K situaci se ale postavila čelem a stejně jako v minulosti svědomitě splnila občanskou povinnost. Krátce po válce se vrátila do Mnichova, rozhodla se proti novým pořádkům nebouřit a dokonce se zúčastnila prvních voleb ve Výmarské republice. Poté se s rodinou stáhla do ústraní, ale zůstala věrná svému klidnému a duchovně zaměřenému životu. Byla jedna z mála Habsburků, kteří přijali změny s klidem a neohroženě pokračovali ve své charitativní činnosti, přestože žila již bez titulu a výsad.
Gisela zemřela 27. července 1932 v Mnichově ve věku 76 let. Zemřela v poklidu, obklopena svou rodinou a těmi, kteří ji milovali. Svého manžela přežila o pouhé dva roky a do své smrti byla posledním žijícím potomkem bývalého císaře Franze Josefa I. a Alžběty Bavorské.
www.denik.cz, www.stoplusjednicka.cz
