Opulentní gastro "dýchánky" Krále Slunce: Na kuře zapomeňte, jedl se kaviár. Nekonečné festivaly jídla na dvoře Ludvíka XIV.

Ludvík XIV. vládl Francii více než dvaasedmdesát let a během této doby nejenže rozšířil francouzské impérium, ale také proměnil svůj dvůr ve Versailles v symbol absolutní moci a nekonečného luxusu. Právě ve Versailles se konaly velkolepé oslavy a večírky, které měly za cíl nejen bavit, ale i upevňovat královu autoritu. Na těchto honosných hostinách se mísila kultura, umění, politika a samozřejmě zábava.

Večírky Krále Slunce nebyly pro každého. Účast na nich byla znakem obrovské prestiže a postavení u dvora. Mezi hosty byli především členové francouzské šlechty, významní cizinci, diplomaté, ale i oblíbení umělci. Pokud chtěl někdo získat přízeň Ludvíka XIV., musel se na těchto večírcích ukázat a zářit. Král často pozoroval své hosty a dokázal odhadnout, kdo mu je věrný a kdo ne. Schopnost okouzlit a zalíbit se byla klíčem k úspěchu. Ale Ludvík XIV. nepozval jen své oblíbence. Aby se zbavil těch, kdo by ho mohli zradit, často kolem sebe soustředil své potenciální protivníky. Místo toho, aby je nechal plánovat intriky mimo jeho dosah, pečlivě je sledoval u svého stolu.

Král velmi dobře věděl, že luxus a přepych jeho večeří imponují nejen šlechtě, ale i diplomatům a zahraničním návštěvám. Přesně načasované hostiny a bohaté menu měly za cíl ukázat, že král má neomezenou moc a prostředky, aby živil nejen sebe, ale i celou svou říši. Každý chod, každá ingredience byla pečlivě vybírána a prezentována s takovou okázalostí, že se z obyčejného jídla stala oslava monarchovy velikosti.

Královské menu

Jídlo a pití byly na dvoře Ludvíka XIV. na zcela nové úrovni. Král miloval extravagantní hostiny, na kterých se podávala ta nejvybranější jídla, často složená z mnoha chodů. Na stolech nechyběly exotické pokrmy jako lanýže, ústřice, kaviár či pečení bažanti. Jídlo bylo servírováno v porcelánu, zlatých a stříbrných nádobách, aby podtrhlo vznešenost události. Sám král se v debužírování vyžíval a byl schopen sníst neuvěřitelné množství jídla. Nebyl pro něj problém na posezení spořádat hned několik druhů polévek, celého bažanta i koroptev, skopové, šunku i hromadu sladkostí. Jeho okolí si často kladlo otázku, kam všechno to jídlo král Slunce dává. Proslýchalo se také, že jeho trůn u jídelního stolu je speciálně upraven tak, že je to zároveň i toaleta.

Kromě luxusních pokrmů se na večírcích hojně podávala i nejlepší vína a šampaňské. Vína pocházela především z francouzských vinařských regionů, oblíbil se ale také maďarské tokajské, často nazývané jako „vínem králů a králem vín“. Alkohol často sloužil jako klíč k uvolnění atmosféry i ke slehnutí jídla v žaludku, aby se mohlo pokračovat v hodech.

Ludvík XIV. měl slabost pro bohatá a těžká jídla. Obzvláště oblíbeným pokrmem byly omáčky a zvěřina. Král miloval maso připravené v různých omáčkách – od hustých hovězích omáček po jemnější omáčky z drůbežího vývaru a smetany. Tyto pokrmy byly často doplněny bohatými přílohami a sladkými dezerty, což vytvářelo velmi těžká jídla, na která si král rychle zvykl. Zvláštním favoritem Krále Slunce bylo sladké pečivo a dezerty. Ludvík XIV. si obzvláště pochutnával na ovocných dortech a koláčích, přičemž měl slabost pro meruňkové a jahodové náplně. V té době byly cukrářské výrobky stále považovány za luxus, protože cukr byl drahý a těžko dostupný.

Co se podávalo?

Mezi pokrmy, které se pravidelně podávaly u královského stolu, patřily pečení bažantí, křepelky, holubi, zvěřina, telecí a jehněčí maso. Francouzská kuchyně se v té době těšila velké oblibě díky své rozmanitosti a vybraným chutím. Kuchaři Ludvíka XIV. často experimentovali s novými technikami vaření a kombinacemi chutí. Kromě masa byly na stolech hojně zastoupeny také ryby a mořské plody jako ústřice, mušle a losos. Tyto pochoutky byly považovány za luxus a byly dováženy z pobřeží speciálně pro krále.

Přílohy tvořily různě připravené zeleniny, jako artyčoky, chřest, fazole a houby. Zelenina byla připravována na másle nebo s bohatými omáčkami, často zjemněnými smetanou a bylinkami. Saláty, tehdy poměrně novinka na evropských stolech, se také podávaly s různými zálivkami a kořením. Pečivo hrálo důležitou roli. Bylo běžné servírovat několik druhů chlebů, které doplňovaly hlavní chody. Sladké dezerty, jako například dorty, krémy, želé a ovocné koláče, byly nedílnou součástí královských hostin.

Zdravotní problémy

Králův nadměrný apetit si však vyžádal svou daň. Ludvík XIV. často trpěl zažívacími problémy, což bylo způsobeno jeho neustálým přejídáním těžkými a mastnými jídly. Král měl problémy se žaludkem a trávením, což v té době nebylo neobvyklé mezi šlechtou, která se pravidelně přejídala.

Největším problémem však byly královy zuby. Ludvík XIV. měl velmi špatnou dentální hygienu, což vedlo k tomu, že mu postupně vypadala většina zubů. Jeho láska k sladkým pokrmům a cukrářským výrobkům tento proces jen urychlila. Zubní problémy ho trápily natolik, že ke konci svého života nemohl pořádně kousat, a většinu jídel musel konzumovat v tekuté či měkké formě. Král byl naštěstí obklopen kuchaři, kteří mu dokázali připravit pokrmy tak, aby i přes jeho zdravotní potíže mohl pokračovat ve svých luxusních hostinách. V závěru života však změnil životní styl, začal žít skromně a stravoval se střídmě. Zemřel 1. září 1715 na následky gangrény.

Zajímají vás příběhy slavných panovníků? Přečtěte si, čím trpěl anglický král Jindřich VIII.