Posledních 100 let byla Mata Hari uctívána jako symbol femme fatale – svůdná, okouzlující exotická tanečnice, která se během první světové války stala špionkou a špehovala Němce. Uchvátila představy lidí po celém světě ještě dlouho poté, co byla roku 1917 popravena.
Mata Hari, vlastním jménem Margaretha Geertruida MacLeod, rozená Zelle, se narodila 7. srpna roku 1876 v Nizozemsku. Byla dcerou prosperujícího kloboučníka, který však o všechny své rodinné peníze přišel, když byla Margaretha ještě teenager. Její rodiče se následně rozvedli a po smrti své matky v roce 1891 žila Margaretha u příbuzných. Později navštěvovala učitelskou školu v Leidenu.
Roku 1895 se provdala za kapitána Rudolpha MacLeoda, důstojníka holandské koloniální armády. Ten byl prý na Margarethu hrubý a dokonce ji měl nakazit syfilidou. V letech 1897 až 1902 žili na Jávě a Sumatře. Měli spolu dvě děti, ale syn nečekaně zemřel, údajně otrávený chůvou, ačkoliv se objevily spekulace, že se od rodičů nakazil syfilidou.
Po návratu do Evropy se pár rozešel a v roce 1906 rozvedl. Margaretha měla zpočátku jejich dceru v péči, ale Rudolf ji odmítl poskytnout finanční péči a nakonec si vynutil dceru do své péče. Margaretha tím byla zdrcená a odhodlaná získat svou dceru zpět se rozhodla vydělávat si jako profesionální tanečnice.
Profesionálně tančit začala v Paříži v roce 1905 pod jménem Lady MacLeod. Brzy se však přejmenovala na Mata Hari, což je malajský výraz pro Slunce (doslova „oko dne“). Byla vysoká, extrémně atraktivní, uměla východoindické tance a byla ochotná vystupovat na veřejnosti prakticky nahá. Zaznamenala tak okamžitý úspěch a její sláva se rozšířila i do dalších velkých měst. Měla mnoho milenců a mnozí z nich byli vojenští důstojníci.
Fakta týkající se jejích špionážních aktivit zůstávají obestřena tajemstvím, ale podle dostupných zdrojů jí koncem roku 1915, když žila v Haagu, nabídl honorární německý konzul, že jí zaplatí za jakoukoli informaci, kterou získá na své další cestě do Francie.
Po zatčení Francouzi přiznala, že peníze od německé strany dostala, ale poskytla pouze zastaralé informace. Podle prohlášení poté souhlasila, že bude působit jako francouzská špionka v Belgii okupované Němci. Neobtěžovala se však sdělit francouzské rozvědce o své předchozí dohodě s Němci. Měla v úmyslu zajistit spojencům pomoc Ernesta Augusta, vévody z Brunswick-Lüneburgu v Německu a dědice vévodství z Cumberlandu v britském šlechtickém stavu. Francouzi začali Matu Hari podezřívat z duplicity, a tak byla 13. února roku 1917 zatčena a uvězněna.
Úředníci ji poté obvinili ze špionážní aktivity jménem Německa, kvůli které zemřelo až 50 tisíc francouzských vojáků, ačkoliv pro toto tvrzení neexistovaly žádné důkazy.
V časných ranních hodinách dne 15. října roku 1917 seděla Mata Hari ve své vězeňské cele ve věznici Saint-Lazare, když nadešel její čas. Dostala pero, inkoust, papír a obálky a směla napsat dva dopisy. Spěšně si načmárala poznámky, oblékla si černé punčochy, vysoké podpatky a sametový plášť lemovaný dole kožešinou.
„Jsem připravena,“ řekla a poté byla odvedena do staré pevnosti nad předměstí Paříže. Bylo těsně po 05:30 hodin, když se postavila před popravčí četu dvanácti francouzských důstojníků s puškami. Mata Hari stála v klidu a odmítla kus bílé látky, kterým si měla zavázat oči se slovy: „Musím to nosit?“. Legenda dokonce praví, že když důstojníci tasili zbraně, Mata Hari své popravčí políbila. Poté byla zastřelena.
Zdroj: Britannica
