Sportovkyně Zdena Koubková: Úspěšná atletka trhala světové rekordy. Ve skutečnosti však byla muž a mohla za to chyba u porodu

Celý život byla vychovávána jako dívka a rodiče neměli ani ponětí o tom, že doma mají místo holčičky chlapce. Stačila nepozornost u porodu a došlo k velké záměně a následným nepříjemnostem, kterými si Koubek už jako uznaný muž musel projít.  

Zdenku učarovala atletika  

Narodila se jako šesté dítě a porodní bába dle dostupných informací přehlédla tzv. rozštěp šourku. Zjednodušeně řečeno neviděla „pindíka”, a tak rodičům předala holčičku, jež dostala jméno Zdena. Od mládí hezky zpívala a byla jedničkářka. Později se začala více kamarádit s chlapci, se kterými hrála fotbal. Nakonec se jí zalíbila atletika. Začala pilně trénovat a ještě v brněnském dresu všechny oslnila na mistrovství republiky. Poté ji oslovil klub Vysokoškolský Sport Praha, který v té sobě patřil k nejlepším v republice, a Zdena samozřejmě na nabídku spolupráce kývla. V Praze trénovala pod těmi nejlepšími trenéry a každým dnem se zlepšovala.  

Sportovkyně cítila pochybnosti o své ženskosti 

V naši zemi neměla Koubková konkurenci, a když v roce 1934 vytvořila na Světových ženských hrách v Londýně světový rekord v běhu na 800 metrů, zrodila se hvězda. Ovšem se slávou přišly také pochybnosti. „Již delší dobu mě trápí, že při atletických závodech porážím dívky, ale sama se dívkou cítím čím dál méně,” napsala si Zdena po návratu do svého deníku. Stejně se na ni bohužel začali dívat lidé, kteří sledovali bedlivě její výkony. Ať se jednalo o diváky, soupeřky, se kterými Zdena nikdy nešla po závodě do sprchy, či ostatní trenéry.  

Velká, nohatá běžkyně s nádherným mužským krokem 

Korunu tomu všemu pak nasadila spisovatelka, jež se rozhodla o atletce napsat knihu s názvem Zdenin světový rekord. „Běží nádherným mužským půlkařským krokem. Bílé zuby září ve snědé chlapecké tváři. Je velká, nohatá, plochá a útlá,” tak popsala Lída Merlínová držitelku mnoha rekordů. Poté bylo ještě doplněno, že je ve výsledku pohlednou a sebevědomou ženou, kterou obletují muži z vyšších vrstev. Když kniha vyšla, způsobila velký poprask a vypadala spíše jako román z červené knihovny, na hony vzdálený reálnému životu atletické hvězdy.  

Z atletky Koubkové se stal Zdeněk Koubek  

Z knihy byli kupodivu nejvíce rozhořčeni Zdeniny (či Zdeňkovi) mužští kolegové z klubu a reprezentace, kteří to brali jako výsměch cele atletice a také jim samotným. Nechtěli už, aby Koubková trénovala pod jejich barvami. Klub ji nakonec opravdu propustil, ale konec kariéry neměla v plánu. Blížila se vysněná olympiáda v Berlíně, ale touha zjistit pravdu byla silnější než získat zlatou medaili pod pěti kruhy. Koubková se rozhodla zajít za lékaři a absolvovat mnoho různých vyšetření. Nakonec došlo na operaci v pražském Podolí. Branou prošla Zdena Koubková a po rekonvalescenci odcházel Zdeněk Koubek. 

Zdeněk vystupoval po kasinech 

Logicky pak atletka zmizela ze všech tuzemských a světových tabulek. Zdeněk pak vystupoval v Americe a Paříži, kde si vydělal dost peněz na to, aby mohl začít nový život. Kasina si zaplatila za to, že jim tam Koubek běhal po uměle vytvořeném běžeckém pasu, skákal přes švihadlo nebo předváděl různá cvičení. Po návratu do vlasti se Zdeněk oženil a po konci války se vrátil do Prahy. Atletiku vyměnil za ragby, které hrál několik sezon za Říčany. Nikdy neměl problém mluvit o své minulosti a byl prý velmi vtipným společníkem, kterého měli lidé rádi. 

Po svém výstupu ze stínu pochybností vedl šťastný život. Manželka Uršula mu byla velkou oporou a po jejím boku jen zářil. Své nové „já” si Zdeněk vychutnával plnými doušky. Konečně se cítil ve svém těle skvěle a mohl si bez obav dopřávat v uvozovkách všechny mužské neřesti. 

Život Zdeny a poté Zdeňka tak byl velmi pestrý, ale ve výsledku šťastný. Ke své identitě se postavil statečně a neměl problém nic skrývat. Stejně statečná, ovšem z jiného důvodu byla také Věra Čáslavská, jež se před miliony lidí postavila režimu.