Ve středověku se ženy z různých společenských vrstev uchylovaly k potratům z různých důvodů, od osobních po společenské a ekonomické. Samotný zákrok býval velmi bolestivý a často končil smrtí ženy. K té mohlo dojít i v případě, že žena potrat přežila a na její čin se přišlo. Pro veřejnost byl totiž potrat to samé jako vražda, a tak byla žena většinou popravena. Co vše středověký potrat obnášel?
Ženy se ve středověku rozhodovaly pro potraty z různých důvodů. Často šlo o ekonomické těžkosti – další dítě by mohlo znamenat neúnosnou finanční zátěž. Nezřídka se k potratům uchylovaly i svobodné ženy, které nechtěly čelit stigmatizaci a vyloučení ze společnosti. V případě šlechty mohly být důvody dynastické – udržení čistoty rodové linie či politické důvody.
Svobodné ženy otěhotněly často v důsledku milostných afér, znásilnění nebo předmanželského sexu. V konzervativní středověké společnosti bylo těhotenství mimo manželství obrovskou hanbou, která mohla ženě zničit život. Proto se svobodné ženy často rozhodovaly pro potrat, aby se vyhnuly sociálnímu zostuzení a těžkostem spojeným s výchovou dítěte bez manžela.
Ve středověku byly metody potratů často primitivní a nebezpečné. Mezi používané techniky patřilo podávání bylinných přípravků s abortivními účinky, jako byly například výtažky z routy, blínu, jalovce nebo svízele vonného. Tyto byliny měly silné účinky na ženský organismus, ale nebyly vždy účinné a mohly způsobit závažné zdravotní komplikace. Některé z těchto bylin měly toxické vlastnosti, které mohly vést k otravě a smrti. Podle webu Dotyk.cz se k otravě používala také voda, v níž kováři chladili rozžhavené olovo.
Další metoda zahrnovala mechanické zásahy do dělohy. Tyto zákroky byly extrémně rizikové a často vedly k infekcím, krvácení nebo smrti ženy. Používaly se různé nástroje, jako jsou ostré hroty, dlouhé jehly nebo tyče, kterými se zasahovalo do děložního čípku a plod se doslova vyrval z těla. Tyto metody byly prováděny v tajnosti, bez sterilního prostředí a bez znalostí základní hygieny.
Existovaly i metody, které se spoléhaly na fyzickou námahu a stres. Některé ženy se snažily vyvolat potrat skákáním z velké výšky, těžkou fyzickou prací nebo jinými aktivitami, které měly za cíl způsobit dostatečný šok pro tělo. Řadu žen situace zavedla do tak zoufalé situace, že se nechaly mlátit do břicha cizími muži, aby vyvolaly samovolný potrat.
Potraty byly prováděny různými osobami, často to byly léčitelky nebo porodní báby, které měly znalosti o bylinných přípravcích a ženské anatomii. Ve městech mohli potraty provádět i někteří lékaři, ale často to bylo nelegální a neoficiální. Ve vesnicích a menších komunitách se ženy často obracely na zkušenější ženy, které měly pověst znalých léčitelek. Tyto ženy se nacházely na okraji společnosti kvůli své spojitosti s kontroverzními praktikami.
Potraty ve středověku byly extrémně rizikové. Kvůli nedostatečné lékařské péči a hygieně často docházelo k vážným zdravotním komplikacím, které mohly vést až k úmrtí ženy. Pokud žena přežila, mohla trpět dlouhodobými zdravotními následky, jako byla neplodnost nebo chronické bolesti. Infekce byly běžné a často vedly ke gangréně, která byla v té době smrtelná.
Pokud bylo její tajemství vyzrazeno, čekal ji krutý osud. Středověká společnost měla přísné tresty pro ženy, které podstoupily potrat, a pro ty, které jim pomáhaly. Tresty se lišily v závislosti na regionu a období, ale obecně byly velmi tvrdé. V některých případech mohla žena čelit veřejnému zostuzení, fyzickým trestům nebo dokonce trestu smrti. I když dítě vzešlo ze znásilnění, potrat byl podle církve pořád vražda, proto byl trest za něj často upálení nebo setnutí hlavy. Ženy také bývaly opakovaně pohřbívány zaživa.
Těhotné a svobodné ženy byly rovněž pod velkým tlakem. Byly často ostrakizovány a mohly být potrestány za „nemorální“ chování. Někdy byly donuceny vstoupit do kláštera nebo byly vyhnány z komunity. Společnost na ně pohlížela s velkou nedůvěrou a odsuzováním, což mohlo vést k životu v izolaci a chudobě.
Potraty u šlechty a chudiny se lišily nejen v důvodech, ale i ve způsobech a následcích. Šlechtičny měly lepší přístup k lékařské péči a znalým osobám, které mohly potraty provést bezpečněji. Také měly větší možnosti skrýt svou situaci a vyhnout se veřejnému zostuzení. V některých případech mohly využít služeb diskrétních a dobře vybavených lékařů.
Naopak chudé ženy často neměly jinou možnost než se uchylovat k rizikovým a nebezpečným metodám. Byly více vystaveny zdravotním rizikům a sociálnímu vyloučení. Neměly prostředky na diskrétní lékařskou pomoc a byly více závislé na neoficiálních a život ohrožujících metodách potratů. Až v novověku se přístup společnosti k potratům začal rozvolňovat, kontroverzi v mnoha koutech světa ale tento zákrok vyvolává dodnes.
www.dotyk.cz, www.stoplusjednicka.cz, www.seznam.medium.cz
